Zvonící budík může být zdraví nebezpečný. Na negativní důsledky častého rozdílu mezi vnitřními biologickými hodinami každého z nás a časem, kdy bychom podle konvencí moderní společnosti měli začít být ráno naplno aktivní, upozorňuje profesorka Martha Merrowová z Institutu psychologie Lékařské fakulty univerzity v Mnichově.

Největší obětí fenoménu, který podle únavy spojené s cestováním přes několik časových pásem popisuje jako "sociální jet lag (pásmová nemoc)", jsou přitom studenti, říká Merrowová.

Adolescenti a mladí lidé totiž podle ní potřebují spát déle než malé děti či starší dospělí. A často jsou také tím, čemu se říká večerní chronotyp "sovy", ve srovnání s ranními "skřivany", kterým časné vstávání nevadí.

"Ze studií to zná skoro každý - chodí se spát pozdě a také se, pokud to jde, pozdě vstává. Někdo si může myslet, že to tak je kvůli bujarému nočnímu životu. Ale ono je to naopak - studenti chodí na mejdany, protože tak mají nastavené své vnitřní hodiny," míní profesorka.

Ale protože pak ráno musejí stejně vstát a vyrazit do školy, používají studenti budík pravidelněji než ostatní části populace.

Merrowová poukazuje na loňskou studii, kterou spolu s její univerzitou prováděli vysokoškoláci z nizozemského Groningenu.

Na vzorku 741 jedenácti- až osmnáctiletých studentů nizozemských škol si ověřili, že studenti-sovy skutečně mají u zkoušek nejhorší výsledky v ranních a dopoledních hodinách. Jejich výkon ale v průběhu dne stoupá a s kolegy-skřivany, kteří se naopak postupně zhoršují, se vyrovnají krátce po poledni.

"Přesto zkoušky začínají obvykle časně ráno. Je to velmi nefér," míní německá profesorka. Jedna z nizozemských škol, které se projektu účastnily, už podle ní souhlasila s tím, že začátek vyučování posune o hodinu později.

Podle Merrowové, která tento týden vystoupila v Evropském parlamentu na veřejném slyšení o důsledcích existence letního času, toto každoroční posunování ručiček hodin sociální jet lag jen dále prohlubuje. Lidem s večerním chronotypem trvá vyrovnání se se změnou údajně až čtyři týdny.

Když lidé pracovali venku za přirozeného světla a chodili "spát se slepicemi", protože prostě padla tma, nebyly rozdíly mezi sovami a skřivany obvykle větší než tři hodiny. Pro vnitřní biologické hodiny, optimalizující lidský metabolismus, práci kardiovaskulárního systému i potřebu odpočinku, jsou světlo a tma základním ukazatelem. Nyní mohou rozdíly mezi chronotypy v extrémních případech, v důsledku zvyku pracovat při umělém osvětlení, dosahovat až 12 hodin, upozornila Merrowová.

Velmi komplikované je nicméně změřit dopad rozdílu mezi vnitřními hodinami jednotlivce a společenským očekáváním například na ekonomiku. "Odhady většinou pracují s projekcemi nákladů na zdravotní péči, s výkonnostním deficitem," uvádí profesorka. Letní čas přitom podle ní po sedm měsíců v roce celý problém ještě o hodinu prohlubuje.

Důkazy ale spojují chronický sociální jet lag s civilizačními chorobami, které nyní trápí západní svět, včetně například obezity, varuje Merrowová.

V Evropské unii by to mohlo znamenat nárůst nákladů a úbytek výkonnosti týkající se každoročně asi procenta HDP, tedy 131 miliard eur (asi 3,6 bilionu korun) napříč EU.

 

Související