Myšlenka rovného příjmu, který stát zaručí každému bez jakýchkoliv podmínek, je zajímavá hned z několika ohledů.

Je samozřejmě převratná sama o sobě. Představa, že každému občanovi určité komunity, nehledě na jeho původ, náboženství, pohlaví, ale i přístup k práci či chování, vznikne nárok na měsíční základní příjem, je vskutku kontroverzní. Každý by se mohl rozhodnout, zda se mu vyplatí se snažit získat vyšší standard, nebo se spokojí s tím, že například v podmínkách ČR zůstane sedět doma na pohovce s několikatisícovou zaručenou výplatou bez jakékoliv odvedené činnosti.  

Co je však možná ještě více fascinující, je, že se na této či obdobné představě shodnou komunisté a libertariáni. Milton Friedman například navrhoval tzv. negativní daň, kdy lidé pod určitou výši příjmu nebudou platit daň a naopak budou automaticky od státu čerpat zaručenou dávku. Fridrich August Hayek prohlásil, že vždy byl pro garantovaný příjem pro každého. Tento příjem by totiž nahradil všechny ostatní dávky a zrušil by se tak celý administrativní sociální systém. 

Myšlenka zaručeného přijmu tedy není novinkou. Uvažovali o ní již utopičtí socialisté v čele s Charlesem Fourierem a nejvíce se jí od 80. let věnuje belgický filozof Philippe Van Parijs.

Jaká je však příčina rozvoje této myšlenky v posledních letech? Myšlenka rovného nepodmíněného přijmu reaguje na problém automatizace společnosti, na varování, že stroje převezmou většinu práce.

Krásně to shrnuje ekonom Andrew McAfee ve své přednášce pro TED talk.  Zmiňuje zde i anekdotu, která celý problém krásně sumarizuje: Henry Ford se prochází s Walterem Reutherem, šéfem automobilových odborů, po své nové továrně. Ford ukáže na novou mechanizovanou linku a pousměje se: „Waltře, jak přiměješ tyhle roboty, aby platili odborové členské příspěvky?“ Ruthers odsekne: „Henry, a jak je ty přiměješ, aby si kupovali auta?“.

Skutečně, systém světového obchodu je zaručen na poptávce, nejen na redukci nákladů. Zaručený příjem je tedy i podle mého názoru možná troufalý, ale funkční mechanismus jak budoucí rozpory zahladit.

Marek Hrubec, který s Van Parijsem editoval knihu Všeobecný základní příjem: právo na lenost, nebo na přežití?  dokonce označuje zavedení nepodmíněného základního přijmu za krok srovnatelný se zrušením otroctví či zavedením všeobecného volebního práva. Je jasné, že vliv na společnost by byl enormní.

Proto je nanejvýš zajímavé sledovat, jak dopadnou první experimenty, které se aktuálně objevily. Na konci prázdnin hodlá zavést nepodmíněný příjem nizozemské město Utrecht, které na daném projektu spolupracuje s místní univerzitou.

Podobný projekt se připravuje i ve Finsku, kde je většina populace pro zavedení rovného přijmu (79%) a také většina poslanců včetně nového premiéra Juhy Sipilä je tomuto záměru nakloněna. Návrhy výše příjmu se zatím pohybují od 440 do 1000 EURO měsíčně. Uvidíme tedy, zda v naší době pohnutých zájmů od Afriky, přes Řecko až po střední Evropu najdeme konstruktivní odpovědi na nové výzvy.  

Související