Poněvadž skutkové podstaty, příčinné souvislosti, dokumentace, statistiky, analýzy, to vše příšerně zabolí a není příjemné. Uvažování v následcích, číslech a počtech je něčím chladným a neosobním. Dobré pocity je vše co potřebujete, aby se vám obchod dařil.

Dobré pocity jsou čerstvým zbožím, musí být dodávány tady a teď. Nemůžete posílat své dobré pocity jinam než sem a teď. Je to tady a teď, že je s nimi obchodováno a že jsou uznávány. Prý zisk pro obě strany. Dobré city se rozhojňují a množí, šíří, zesilují. „Apoštolové dobroty“ a „průmysl s dobrotou“ tak, jak se v Norsku nazývají, mají žně.

Někdo si přeje skoncovat s těmito dobrými pocity omezeními, požadavky a otázkami. Zapomeňte na náklady, finální produkt a spodní mez. Je to jako zasedání správní rady v společnosti Sny a.s. Nikdo neodpovídá. Nikdo není nezodpovědný. Vyslovte problém a problémem jste najednou vy. Čeká ráj.

Správným a dobrým pocitem můžete říkat a dělat vše. Je to nejlepší kreditní kartou na světě. Nikdy se nedostane do mínusu. Žádný účet nikdy neuvidíte.

Všem, jež patří do této vyvolené skupiny se má dostávat vyřizování jejich záležitostí, právní pomoc, tlumočení, ubytování, plus veřejné služby poskytované školami, nemocnicemi, často zbytečným školením atp. Hodně zdrojů se kvůli jim utrácí mimo jiné na bezpečnost.

Pokud Vás hodně dobré pocity bolí, můžete mít na „nenávist“ monopol (pro takové lidi je často vše, co odporuje jejich víře, právě ničím jiným než nenávistí). Můžete „vlastnit“ onu „nenávist“. Ovládáte ji. Můžete nenávidět všechny, jež nemají „správný“ pocit. Můžete nenávidět všechny ty, jež cítíte, že ublížili a ukřivdili vašemu dobrému pocitu.

Nikdo neumí nenávidět více a intenzivněji než ti, jež bolí dobré pocity. Umí dělat více věcí najednou. Jako bychom cítili andělský prach v pozadí tehdy, když nenávidí ti dobří a s vůní růží „házejí lejno“ po těch, jež s nimi nesouhlasí nebo nedělají vůbec nic. Umí být smutní a současně nenávidět.

Ta dobrota, jež si přeje jen mír na zemi navždy. S duší kolouška či vlhkýma očima srnky, hlavou šikmo, se zasmušilým výrazem a hlasem, s uraženými našpulenými rty, pohrdlivým pohledem, smíchem a slovy.....a bude na zemi mír. Mír dobrých pocitů. Pouze a jen dobrých. Žádných jiných.

Nic není nad city. City jsou vše. Jen zkuste cítit. Teď.

Při rozhovorech s těmi uprchlíky, s nimiž je v norských médiích prováděný rozhovor, si lze např. podle komentátorů k článkům zpravodejských serverů všimnout, že se jim nekladou ty otázky, vůči kterým jsou lidé kritičtí a pochybovační zvědaví. Slyšíme jejich příběhy, co ale média zanedbávají, je objasnění toho, jak těsné jsou styky mezi politiky a úřady na straně jedné a „průmysl s dobrotou“ s nejrůznějšími organizacemi s podporou z těch samých státních a obecních pokladen na straně druhé.

Ti politici a úředníci, kteří tak štědře a nezištně rozdělují veřejné prostředky těmto organizacím, bývají často titíž, jež stávají vpředu v řadě tehdy, když se obsazují podle mnohých přeplácená místa v „průmyslu s dobrotou“. Pak není divu, že každý návrh, jenž by mohl snížit počty uprchlíků a přistěhovalců je důsledně potírán politiky, úředníky a „průmyslem s dobrotou“. Někdo to nazývá druhem korupce.

Obchodní společnosti na „uprchlické krizi“ vydělávají stále více a mají důvody se těšit z vyhlídek na další příchozí. Lidé vlastnící a provozující zařízení pro uprchlíky a pěstounské domovy jsou v médii představováni jako ohromně bohatí „baroni“.

Lidé ve službách lživé dobroty zatajující fakta a potlačující rozum představují situaci tak, že se Evropa má rozhodovat buď mezi srdečností, štědrostí, lidskostí a solidaritou jako jediným řešením, nebo nalháváním a chlácholením, syrovou, chladnou, vypočítavou nelidskou Evropou, jež se stále pozvolna vrací ke svým rasistickým a nacistickým kořenům. Pro běžného občana je to volba jednoduchá, každopádně pokud jde o veřejně vyslovované postoje. Nikdy v historii nebylo moc parádní být antagonistou vyvrhelem či psancem. A rozhodnete-li se přece jen nedostavit k volbám, tak to může být proto, že to není tak jednoduché podporovat ty, jež údajně bojují proti ďáblovi tehdy, jsou-li sami satanáši.

Avšak „tyranie dobroty“ údajně dlouho vládla pevnou rukou a málo nasvědčuje tomu, alespoň v Norsku, že tomu bude v brzké budoucnosti jinak. Přijímat kohokoliv a cokoliv neznamená pro ně osobní zátěž ani jiné následky. Velkorysost není návratná, protože kdyby bývala byla, tak by nebyla velkorysost. Stejně tak není na velkorysosti nic magického. Proto je třeba prokázat, že jeden má zdroje a prostředky, aby byl velkorysý. Být velkorysý z nákladů/snažení ostatních není velkorysost.

A tak se prý bilancuje na zhroucení systému registrace a péče o uprchlíky, sociální péče, potírání kriminality a její do značné míry povolování, obecného neklidu ve společnosti, stále větší segregace (dělení společnosti a prohlubujících se rozdílů obecně), čím dále větších muslimských „ostrovů“, a koneckonců společnosti, v níž bude stále obtížnější žít, klademe-li jako standard života běžné normy svobody.

Nemůže snad lidskost také znamenat ušetřit své krajany demontáže sociálního státu, nevyhnutelného to následku přijímání příliš mnoha osob do málo početné země s omezenými zejména lidskými zdroji, jež budou stále více úměrně snižování tempa norského hospodářství následováni těmi finančními? Jak utáhnout náklady na rychle rozpínavé málo produktivní uprchlíky, jež jsou podle norského statistického úřadu jen z 40 % schopní živit sami sebe a kteří jsou po dovršení 50 let z 50 % z pracovního trhu mizí?

Nikomu podemílání vlastní společnosti a zemi nepomůže, ani jim ani nám. Není naší povinností (kde by se vzala?) zajišťovat, aby mohli lidé v jiných zemích budovat udržitelné a prosperující společnosti ani řešit prastaré spory mezi cizími národy tím, že se vyvoleným uděluje pobyt. Není humánním činem pouštět lidi do natolik cizí a odlišné kultury jako do té naší. Proč je tak důležité způsobovat tolika lidem tolik utrpení?

„Režim dobroty“ údajně požaduje hegemonii názorové cenzury a svazuje k mlčenlivosti. Korektnost nebere vážně, bagatelizuje, dává stranou, znevažují a haní pocity, že něco je šeredně a zásadně špatné, prohnilé, zatímco se onen režim ohřívá jeden na druhém ve víře, že jejich realita je realitou celé společnosti.

Ani Norsko, ani jiné země Evropy si podle odpůrců nemohou dovolit, aby se čekalo, než se strážci dobroty ze svých chyb poučí. Dosud politická většina vnucovala menšině, aby platila za svou štědrost a rozdělovali společná území zcela cizím lidem. Kdybyste žili třeba v bytu bytového družstva nikdy byste nic podobného nepřijali. Co kdyby stát rozděloval peníze daňových poplatníků s tím, že si občané sami zvolí zda si prostředky ponechají pro sebe nebo předají je fondu pro pomoc uprchlíkům? Jistě to nebude většina kdo ty peníze předá.

Jsme prý beznadějně ztraceni v sebeklamě, falešné dobrotě a kolektivních ideologických nesmyslech. Je tu typické být naivní a neschopní, dokud jsme alespoň dobří altruisté. Kéž by nám budoucí generace odpustily naše hlouposti a zavádějící světonázory.