Odvysílání reportáže z 18. října už přitom samo o sobě přišlo s křížkem po funuse. Česká televize se zřejmě snažila odčinit, že nepochopitelně opominula informovat o demonstraci proti TTIP v Berlíně, které se zúčastnilo až čtvrt milionu lidí a která proběhla už o týden dříve. Mimochodem se jednalo o jednu z nejmasovějších demonstraci v Německu poslední doby.

Manipulace místo přiznání chyby

Jenže místo toho, aby si Česká televize sypala popel na hlavu, že zpravodajsky selhala, ukázala zaujatě kritiky úmluvy jako nepřátele státu a vyzněním reportáže se otevřeně přihlásila k podpoře TTIP. Toto zjevné porušení nestrannosti si dovolila navzdory znění zákona, který České televizi ukládá povinnost poskytovat objektivní informace.

První přešlap začíná už ve studiu, kde se hlasatelka tematicky vrací ke zmíněné demonstraci v Berlíně. Podhodnocuje totiž počet protestujících, uvádí přes sto tisíc lidí. Organizátoři však ohlásili až čtvrt milionu a německá policie přes sto padesát tisíc demonstrantů. Ve studiu z úst moderátorky zazní přeneseně také jediná strohá zmínka o obavách kritiků úmluvy. Prý se mohou kvůli TTIP zmírnit evropské potravinové předpisy a může dojít k posílení nadnárodních společností. Větší prostor kritika TTIP už dále nedostane.

Všechny mluvící hlavy pro TTIP

Jednoznačné zarámování reportáže pak naznačuje první aktérka, která vystupuje v reportáži na kameru. Viceprezidentka Obchodní komory USA tvrdí, že díky TTIP „máme ohromnou příležitost od základu zlepšit volný tok obchodu“ a že „byla by škoda to teď vzdát“. Protihlas nečekejme. Podle dalšího dotazovaného, novináře Financial Times, „tradiční spojenec Evropy leží za Atlantikem“. Do třetice dostane příležitost k vyjádření historik a politolog Harvardu, kterého uvádí reportér jako autora tvrzení, že by „byla dohoda pro Evropu jedním z největších historických úspěchů".

TTIP talking heads

Jak už bylo řečeno, kritici úmluvy žádný prostor k přednesení svých postojů nedostanou. Místo toho jsou poníženi v obrazové rovině reportáže. V prostřizích vidíme záběry na masový pochod s transparenty, ženu křičící do amplionu nebo aktivisty vytvářející lidský řetěz. Celý politický rozměr protestů se tak redukuje na afektovanost. Ta se dostává do protikladu k „rozumnému“ vystupování důstojně vyhlížejících příznivců úmluvy.

Kritici jako nebezpeční strůjci nepokojů

Vrcholem žurnalistického selhání se stává závěr reportáže. Redaktor s nepochopitelnou samozřejmostí v budoucím čase mluví o úmluvě TTIP jako o dámě na globální šachovnici, která spojí oba břehy Atlantiku. „Pokud tedy skutečně přes odpor v evropských ulicích vznikne,“ dodává výstražně. Tento komentář mimo záběr je doplněn o obrazy policejních těžkooděnců. Opravdu jsou kritici obchodní úmluvy natolik společensky nebezpeční, že se musí dávat do spojitosti se zásahem obrněných zásahových složek ve smyšlených pouličních nepokojích?

Divákům v tom uděláme guláš

V porovnání s účelovou manipulací je uvádění fakticky špatných nebo matoucích informací v reportáži slabým odvarem, ale přesto doplňuje obrázek o její celkové nekvalitě. Jak může například reportér tvrdit, že bilaterální (dvoustrannou) úmluvu mezi EU a USA vyjednává 29 zemí? Ve skutečnosti úmluvu TTIP vyjednávají USA spolu s Evropskou komisí, nikoliv s 28 jednotlivými členskými státy EU.

Reportér také matoucně míchá dohromady téma úmluvy TTIP a obdobné tichomořské obchodní úmluvy TPP. Když informuje o odmítavém postoji prezidentské kandidátky Hillary Clintonové k TPP, drží současně v ruce vizualizaci k TTIP a vůbec nijak nenaznačuje, že změnil téma z jedné úmluvy na druhou. Nezasvěcení diváci nemají šanci zorientovat se v takto nepřehledně prezentované problematice.

Komu slouží veřejnoprávní televize?

82 % občanů v České republice neví, co je TTIP zač. Netuší nic o vyjednávání úmluvy, která by se dotkla každodenního života bezmála miliardy lidí a ovlivnila polovinu světové ekonomiky. Veřejnoprávní média selhávají ve své povinnosti informovat. Když se ale k opomíjení diskuse o TTIP přidá ještě manipulace, vzniká podezření. Komu vlastně Česká televize slouží, když ne veřejnosti?