Jiřina Kocourková

- Pracuje jako vedoucí katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK v Praze.
- Působí v odborné komisi pro rodinnou politiku pod záštitou MPSV, kde má na starosti oblast asistované reprodukce a antikoncepce.
- Zabývá se analýzou reprodukčního chování Čechů v evropském kontextu, populační a rodinnou politikou a plánovaným rodičovstvím.
- Od roku 2004 se podílí rovněž na mezinárodním projektu analyzujícím vývoj podpory slaďování pracovního a rodinného života ve státech EU.

Komise pro rodinnou politiku se zabývá i asistovanou reprodukcí.

Znamená to, že se postoj státu v této oblasti mění?

Ano. Asistovaná reprodukce doposud nebyla vnímána jako součást systému na podporu rodiny. Já sama jsem byla příjemně překvapena, že tato oblast byla zařazena jako jedno z témat koncepce, kterou Odborná komise pro rodinnou politiku zpracovává, a že jsou její členové připraveni a ochotni se jí zabývat.

Pokud i díky tomu začne být asistovaná reprodukce vnímána komplexněji, tedy nikoliv jako doposud jen coby zdravotnická záležitost, tak to může být chápáno jako nový impulz ze strany státu na podporu rodin. Ale nejsem si jistá, že je k tomu společnost, nebo spíše politická reprezentace dostatečně zralá.

To, jak nakonec opatření v oblasti asistované reprodukce budou vypadat, proto bude z velké části záležet na diskusi mezi ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem zdravotnictví.

Jak hodnotíte současné podmínky přístupu k asistované reprodukci v Česku?

Problémem je, že se asistovaná reprodukce stává nedostupnou pro určitou skupinu lidí, ať už z hlediska příjmů nebo věku. Její financování bylo z velké části nastaveno na konci 90. let. Od té doby došlo ale k vývoji moderních léků a metod, které jsou mnohem dražší. A tyto zvyšující se náklady nesou z velké části pacienti.

Osobně bych se klonila k tomu, aby se tento trend obrátil. Tedy aby se jejich spoluúčast snížila a naopak financování ze strany zdravotních pojišťoven zvýšilo, alespoň v případě prvních dvou pokusů. Co hodnotím velice pozitivně, je, že se od 1. ledna 2012 začaly hradit čtyři místo tří pokusů umělého oplodnění, pokud se v prvních dvou případech zavádí jen jedno embryo.

To mělo za následek nejen snížení počtu vícerčat, která se narodí, ale i zvýšení dostupnosti asistované reprodukce.

Od září letošního roku přestala VZP hradit umělé oplodnění ženám mezi 39. a 40. rokem. Je správné tuto hranici snižovat?

Naopak. Vzhledem k demografickému vývoji a v porovnání se zahraničím to považuji za nepříznivé. Já osobně, a zdůrazňuji, že to nemusí být konečné doporučení komise, se domnívám, že by na místě bylo posunutí této věkové hranice na 42 nebo 43 let.

Někde tam totiž leží limit, kdy se ještě úspěšnost asistované reprodukce dá považovat za rozumnou. Jediným rizikem by mohla být obava, že na to ženy začnou spoléhat a povede to k dalšímu odkládání založení rodiny. To se ale zatím v žádné zemi se vstřícnou rodinnou politikou, jako je třeba Belgie, nepotvrdilo.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se