Rok 2016 bude pro Česko dost možná nejtěžším v jeho třiadvacetileté historii. Nejde o to, že by byly na obzoru ekonomické problémy, životní úroveň zdárně poroste. Nejde ani o to, že by nás zvnějšku něco fatálně ohrožovalo – terorismus a migrace jsou problémy řešitelné na evropské úrovni, Rusko se prozatím zastavilo na Ukrajině.
Jde o něco úplně jiného. A sice o to, zda se ubráníme vývoji, který sledujeme v okolních středoevropských zemích.
Maďarsko na liberální demokracii už rezignovalo, Polsko se vydává podobným směrem, Slovensko má nakročeno tamtéž. Celý region se odvrací od evropských hodnot solidarity a svobody.
Česko je opět poslední zemí ve střední Evropě, která jakž takž trvá na západních standardech dělby moci. Není to poprvé. Před rokem 1938 jsme též byli ostrovem uprostřed zemí, které se liberální demokracie ochotně samy zbavovaly.
Jak to tehdy dopadlo, víme. Nyní ale naštěstí nečelíme vnějšímu tlaku, takže ublížit si můžeme jen sami.
Snad to, vzdor podrývání liberální demokracie ze strany některých politiků, neuděláme. Snad se ukáže, že instinkt svobody, který se v důležitých momentech v naší zemi vždy probouzel, bude nakonec silnější. Rok 2016 bude v každém případě rokem klíčovým.
