Konsorcium tvořené Energetickým a průmyslovým holdingem a jeho finančním partnerem - skupinou PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera - koupí druhou největší hnědouhelnou firmu v Německu. Stane se majitelem dolů a elektráren v Sasku a Braniborsku, které dosud patřily švédské státní skupině Vattenfall. Pod holding tak přejde sedm a půl tisíce německých zaměstnanců.
Potvrdily se tak předběžné zprávy, podle kterých se vítězem klání o osm tisíc megawattů výkonu a miliony tun uhlí stal rychle expandující holding řízený Danielem Křetínským.
Pod EPH však nepřejdou cenné vodní elektrárny v držení Vattenfallu. Díky tomu je cena za německou dceru (vlastněnou v důsledku švédskou vládou) i s hotovostí 1,7 miliardy eur (46 miliard korun) nulová. Pod EPH přitom přejdou hnědouhelná aktiva v hodnotě 3,4 miliardy eur.
V oficiální zprávě o uzavření dohody EPH výši zaplacené sumy neuvádí. Že je cena nulová či velmi blízká nule však HN potvrdil zdroj dobře obeznámený s průběhem vyjednávání i s uzavřenou smlouvou.
Prodej rázem z Vattenfallu udělá jednu z nejzelenějších energetických korporací v Evropě. Zbaví se totiž 70 procent emisí skleníkového plynu CO2, uvádí materiály Vattenfallu. Transakci musí ještě schválit švédská vláda. V koalici panuje shoda o potřebě zbavit se "špinavých aktiv," ovšem například zelení prosazují zavření těchto zdrojů.
Aktivy společnosti Vattenfall jsou druhé největší hnědouhelné doly a elektrárny v celém Německu.
Patří mezi ně povrchová těžba v dolech Jänschwalde, Welzow-Süd, Nochten a Reichwalde, stejně jako elektrárny Jänschwalde, Schwarze Pumpe, Boxberg a jeden blok elektrárny Lippendorf.
Celkový instalovaný výkon elektráren činí 8000 MW a společnost zaměstnává přibližně 7500 lidí. Pracovní místa v regionu, který je sužován vysokou nezaměstnaností, chce nový vlastník zachovat.
"Jsme velmi spokojeni s dohodou s EPH, která jak strategicky, tak i finančně správná," pochválil podle agentury Bloomberg dojednané podmínky šéf Vattenfallu Magnus Hall.
Prodej přitom výsledky Vattenfallu v tomto čtvrtletí zhorší o 22 až 27 miliard švédských korun (65 až 80 miliard českých korun).
EPH se zavázal převzít závazky na rekultivaci a vyřazení jednotlivých zařízení z provozu. Ty jsou oceněny na dvě miliardy eur. Křetínský a PPF se smluvně zavázali, že v nadcházejících letech si nebudou vyplácet dividendy. Po tři roky nesmí ani rozpouštět rezervy.
Odklad dividend však nebude problém, který by nové vlastníky významně omezoval. Při dnešních cenách na trzích totiž není většina německých uhelných elektráren schopna vyrábět se ziskem.
Sám Křetínský přiznává, že koupené elektrárny mají sloužit jako dočasný zdroj při přechodu na "zelenou" energii.
"Na základě zkušeností získaných v rámci naší dlouholeté přítomnosti v středoněmeckém hnědouhelném revíru jsme přesvědčeni, že EPH je i za současných náročných tržních podmínek připraven na převzetí odpovědnosti související s vlastnictvím hnědouhelných aktiv společnosti Vattenfall v Německu," uvedl v tiskové zprávě Jan Špringl, člen představenstva EPH.
Souboj českých miliardářů za asistence ČEZ
O německé doly a elektrárny se původně zajímal i polostátní ČEZ a Czech Coal Pavla Tykače. Ten neuspěl, podle informací HN proto, že požadoval, aby přebíraná dcera Vattenfallu měla na účtech vyšší hotovost.
ČEZ nakonec nabídku vůbec nepodal. "Nebudeme kupovat firmu, která nemá šanci na zisk," okomentoval minulý měsíc v rozhovoru pro HN šéf ČEZ Daniel Beneš důvody, proč firma nakonec aktiva Vattenfallu nechtěla. Mají podle něj zápornou hodnotu. Už dříve se ČEZ stáhl ze souboje o Slovenské elektrárne, navzdory dřívějšímu tvrzení, že optimálně zapadají do jeho portfolia. Cestu tak, stejně jako v německém případě, uvolnil Křetínskému.
Další uchazeči o Vattenfall se neobjevili a nabídku Greenpeace, které by doly a elektrárny co nejrychleji uzavřelo, majitelé ani německá vláda nebrali vážně.
Kdy to půjde bez uhlí
Na extrémně nízké ceně za tak velká hmotná aktiva – Vattenfall prodává pět hnědouhelných povrchových dolů a čtyři elektrárny o souhrnném výkonu osm tisíc megawattů – se podepsaly především dva faktory.
Prvním je nejasná budoucnost uhelného průmyslu v zemi, v níž je shoda na totálním přechodu k zelené energii. Investoři se tak právem obávají zkratovitého rozhodnutí, které by na uhelné zdroje ze dne na den uvalilo nějakou penalizační daň či je rovnou zakázalo. Něco podobného předvedla kancléřka Angela Merkelová u jaderných elektráren po fukušimské katastrofě v roce 2011.
EPH a PPF Investments koupily doly a elektrárny Vattenfallu
Druhým faktorem jsou extrémně nízké ceny elektřiny, které se pohybují na svých patnáctiletých minimech a šance na jejich růst jsou v nedohlednu. Vinu na tom mají právě zelené zdroje, které ty klasické (ať už uhelné, nebo plynové) vytlačují z trhu. Ty pak mají ekonomické problémy a mnoho z nich zvažuje zavření. Na ceně se kromě toho podepsala také drahá německá pracovní síla.
Křetínského ale k nákupnímu tažení západní Evropou (má už v portfoliu italské a britské elektrárny) motivuje jiný pohled. Plány na přechod k zelené energii jsou podle něj příliš rychlé a státy se bez klasických elektráren ještě pár let neobejdou. I v Německu se tak zvažuje podpůrné schéma, které by udrželo uhelné a plynové elektrárny při životě do té doby, než bude dostatek obnovitelných zdrojů.
Expanze EPH zahrnuje kromě výrobních a těžebních zdrojů také infrastrukturu. Jsou to především plynovody, plynové zásobníky a teplárny s teplovody. Část tohoto majetku nabízí EPH investorům na burze. Úpis akcií firmy označované jako EPIF má začít už za necelý měsíc.
EPH a PPF Investments koupily doly a elektrárny Vattenfallu
