Novým rakouským prezidentem byl zvolen 72letý Alexander Van der Bellen, který je považován za obhájce imigrace a Evropské unie. V nedělním druhém kole prezidentských voleb díky korespondenčním hlasům rozdílem 0,6 procenta porazil krajně pravicového kandidáta Norberta Hofera. Zvolení někdejšího lídra Zelených v nedělních prezidentských volbách oznámil rakouský ministr vnitra Wolfgang Sobotka v pondělí odpoledne, po sečtení rekordního počtu korespondenčních hlasů.

Pětačtyřicetiletý Hofer už uznal svoji porážku. "Samozřejmě jsem dnes smutný. Rád bych za vás jako spolkový prezident dohlížel na naši úžasnou zemi," napsal na svém facebookovém účtu poražený. V případě jeho zvolení by šlo o první vítězství krajní pravice v Evropě v jakýchkoliv celostátních volbách od konce druhé světové války.

Zvolený prezident na své první tiskové konferenci po ohlášení výsledků vyjádřil Hoferovi svůj "respekt a uznání". Jeho cílem je prý být "konstruktivním protějškem vládě". Ujistil, že bude nadstranickým prezidentem, a oznámil, že v pondělí ukončil členství ve straně Zelených.

Hoferovi dalo v neděli v jednotlivých volebních obvodech hlas 51,9 procenta hlasujících, zatímco Van der Bellenovi 48,1 procenta. Celkový konečný výsledek však nakonec vyzněl v poměru 50,3 ku 49,7 procenta ve prospěch zeleného kandidáta. Van Der Bellen, jemuž příznivci říkají "Sascha", tak dokázal oslovit o 31 026 voličů více, což znamená nejtěsnější výsledky prezidentských voleb v rakouské historii. Zvítězil přitom ve čtyřech spolkových zemích včetně Vídně, zatímco Hofer v pěti.

Ze 6,4 milionu oprávněných voličů  jich přes 746 000 využilo korespondenční hlasování a 61,7 procenta z nich se vyslovilo pro politicky umírněného politika, který v čele Rakouska stane na dalších šest let. Hlasování se zúčastnilo dohromady 72,7 procenta oprávněných voličů.

Van der Bellen porazil pravicového populistu Hofera, který platil za mírného favorita a po sečtení hlasovacích lístků z volebních uren měl před svým soupeřem zhruba čtyřprocentní náskok. Statisíce korespondenčních hlasů ale nakonec vítězství zvrátily na stranu 72letého kandidáta, který vystupoval jako nezávislý.

Vítězství finančního experta znamená úlevu hlavně pro obě největší rakouské strany, sociální demokraty a lidovce, kteří spolu v Rakousku tradičně tvoří velkou koalici. Zásadní otřes jí hrozil v případě vítězství Hofera, který v předvolební kampani hrozil rozpuštěním parlamentu.

Už po prvním kole prezidentských voleb bylo jasné, že poprvé v dějinách poválečného Rakouska bude hlavou státu politik, který nepochází z řad sociálních demokratů ani lidovců.

Van Der Bellen však několikrát avizoval, že by jako prezident nedopustil jmenování zástupce svobodných do čela vlády. Zachoval by se tak prý i v případě, že by FPÖ, která dlouhodobě vede průzkumy veřejného mínění, vyhrála příští parlamentní volby.

Rakouské prezidentské volby vládou otřásly po prvním kole. Kvůli debaklu kandidátů vládních stran odstoupil sociálnědemokratický kancléř Werner Faymann, jehož vystřídal dosavadní šéf rakouských drah Christian Kern.

ZAHRANIČÍ NA TWITTERU

Zahraniční rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru.

Příští rakouský prezident, který ve vídeňském Hofburgu vystřídá dosluhujícího Heinze Fischera, svůj postoj vůči FPÖ odůvodnil nejenom možným negativním dopadem na mezinárodní pověst Rakouska, ale i na praktické fungování Evropské unie, neboť FPÖ její existenci dlouhodobě zpochybňuje. Vítězství proevropsky orientovaného Van der Bellena tak je dobrou zprávou i pro Brusel.

Fischer, který úřad nástupci předá po dvou funkčních obdobích 8. července, v pátek prohlásil, že nejdůležitějším úkolem příštího rakouského prezidenta bude překonat rozdělení společnosti.

Van der Bellen připustil, že hlasování i volební kampaň Rakušany rozdělily, rozdíly ale nechce dramatizovat. Výsledek voleb, který byl téměř 50 na 50, podle něj neznamená, že by jedna polovina byla důležitější než druhá. Obě jsou podle něj stejně významné. "Mohl bych také říci, že ty jsi stejně důležitý jako já a já jsem stejně důležitý jako ty," řekla v pondělním projevu příští hlava Rakouska.

Výsledek rakouských voleb uvítal i český premiér Bohuslav Sobotka. "Z výsledku prez. voleb v Rakousku mám opravdu radost! Gratuluji panu Van der Bellenovi ke zvolení a těším se na dobrou sousedskou spolupráci," napsal na Twitteru a ocenil, že "blbá nálada" v Rakousku nezvítězila.

"Přebíráte zodpovědný úřad v době velkých výzev pro Evropu. Těší mě, že se jako přesvědčený Evropan chcete v rámci své nové funkce zasadit o silnější, spolehlivější a dlouhodobě i hlubší Evropskou unii," uvedl v oficiální gratulaci německý prezident Joachim Gauck.

"Celé Evropě spadl kámen ze srdce," připojil se německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Ulehčení dal najevo například francouzský premiér Manuel Valls. "Je úlevou vidět, že Rakušané odmítli populismus a extremismus. Každý v Evropě by si z toho měl vzít ponaučení," napsal socialistický politik na Twitteru.

I když Hoferovi úřad prezidenta těsně unikl, patří výsledek kandidáta svobodných mezi dosud největší úspěchy této pravicově populistické strany a může podle pozorovatelů znamenat posílení podobných uskupení v Evropě.

Prezidentské volby potvrdily rozdělení rakouské společnosti. Na jedné straně o hlasy voličů usiloval mladistvě působící Hofer, který se profiloval především jako razantní odpůrce imigrace, což dokládal i tvrzením, že z důvodu obav chodí často ozbrojen pistolí. Postarší a zároveň umírněný Van der Bellen působil jako Hoferův protipól.

Zatímco za Van der Bellena se po selhání kandidátů vládních stran v prvním kole voleb postavili lidovci i sociální demokraté, Hofera podporovali vedle voličů Svobodných také lidé obecně nespokojení s rakouskou politikou, kterou dlouhodobě vedou právě lidovečtí a sociálnědemokratičtí politici.

Van Der Bellen v roce 1997 převzal vedení Zelených a o dva roky později se stal i šéfem jejich poslaneckého klubu v Národní radě.

Zvolený rakouský prezident má estonské, ruské i nizozemské kořeny. Mládí strávil v Tyrolsku, vystudoval ekonomii na univerzitě v Innsbrucku, kde později působil i jako odborný asistent a mimořádný profesor. V roce 1980 byl jmenován řádným profesorem národohospodářství na Vídeňské univerzitě. K Zeleným vstoupil v roce 1992, předtím byl členem SPÖ.

Je ženatý, loni v prosinci si vzal dlouholetou přítelkyni Doris Schmidauerovou. S bývalou manželkou Brigitte má dva syny.

Související