Když se v pátek nad ránem objevily první signály, že zastánci setrvání Velké Británie v Evropské unii by mohli prohrát, dlouholetý editor týdeníku The Economist Edward Lucas napsal na sociální síti Twitter následující žádost: "Jestli to špatně dopadne, Estonsko, Litvo, Lotyšsko, prosím, dáte mi občanství a pas Evropské unie?"

Lucas není zdaleka sám, kdo se - nejdřív možná z legrace a nyní zcela vážně - poohlíží po druhém občanství. Tisíce Britů, kteří žijí a pracují v zemích unie nebo do nich často cestují, nyní řeší otázku, jak si zařídit, aby nemuseli stát fronty na hranicích nebo cizinecké policii.

Výsledkem může být paradox patrný i v Lucasově případě. Jedním z hlavních argumentů kampaně pro odchod Británie z unie byla imigrace z nových členských zemí. Podle zastánců brexitu berou přistěhovalci ze střední a východní Evropy Britům práci a zatěžují britský sociální systém. Vítězství těch, kteří rozdmýchávali nenávist vůči lidem z Východu, ale nakonec může vést k tomu, že z českého, polského nebo estonského pasu se mezi Brity stane žádaná komodita.

Skotský překladatel David Creighton v Česku žije už šestnáct let. Když zjistil, že v jeho rodné zemi bude referendum o setrvání v unii, přihlásil se ke zkouškám z reálií a češtiny, které jsou podmínkou pro udělení českého občanství. Česká republika cizincům umožňuje ponechat si dosavadní občanství. Čtyřiačtyřicetiletému Creightonovi by zůstal britský pas, v unii by se ale mohl volně pohybovat na ten český.

ZAHRANIČÍ NA TWITTERU

Zahraniční rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru.

Britové přitom doposud neměli o české občanství velký zájem. Mezi 2,5 tisíce lidí, kteří každý rok zkoušky skládají, převládají Ukrajinci, Rusové, Slováci a Bělorusové, říká Pavel Pečený, vedoucí oddělení Ústavu jazykové a odborné přípravy na pražské Univerzitě Karlově, které má zkoušky pro účely občanství na starosti. V roce 2015 je dělalo 11 občanů Spojeného království, letos jich podle Pečeného bylo zatím pět.

To se může časem změnit. V prvních hodinách po oznámení výsledků referenda zavládla mezi Brity, kteří žijí v Česku, směs paniky a černého humoru. Ve facebookové skupině, kde cizinci v Praze kupují, prodávají a vyměňují věci, se objevily britské pasy na prodej i žádosti o české manželky. Ve skupině, kde si lidé vzájemně poskytují nejrůznější rady, se hned objevily zoufalé dotazy, jak si zajistit povolení k pobytu.

Jaké papírování budou Britové žijící na kontinentu muset podstoupit, pokud jejich vlast opravdu z unie vystoupí, není v této chvíli vůbec jasné. Vyjednávání o rozvodu ještě ani nezačalo a může trvat několik let. Referendum má navíc jen poradní roli a odchod z EU musí schválit britský parlament. Je ještě možné, že si to Britové rozmyslí a v příštích volbách zvolí strany, které odchod nepodpoří.

Reakce ukazují, že si občané unie včetně Britů zvykli na pohodlný život bez front, papírování a ponižování na úřadech. Před tím, než se devětatřicetiletá Karina Bolanová přistěhovala v roce 2009 do České republiky, žili s manželem v Moskvě. "Jedna z věcí, kterou jsem tam s radostí opustila, byly všechny ty byrokratické pitomosti," říká. "Byla jsem šťastná, že se stěhujeme někam, kde budeme mít pocit svobody."

Manžel Bolanové i její dva malí synové mají irské občanství. "Takže tady mě máte: britskou občanku v České republice s irskou rodinou," popisuje Bolanová, která se živí jako cvičitelka jógy. "Vzbuzuje ve mně obavy, co se může stát, když moje rodina bude mít doklady EU a já ne. Nikdo dnes neví, co to znamená." Otec Bolanové je Němec, a tak se rozhodla zažádat si o německý pas. Kdysi ho měla, ale protože ho k ničemu nepotřebovala, nechala ho v roce 2005 propadnout.

Její příklad ukazuje, že Britové se budou přirozeně shánět po unijních pasech tam, kde je to pro ně nejjednodušší. David Creighton nedávno zjistil, že by mohl dostat také irské občanství, protože jeho dědeček byl Ir. Dnes zvažuje i tuto variantu, protože by mohla být rychlejší.

Edward Lucas by nejraději získal občanství Estonska. "Můj nejstarší syn se tam narodil. Umím trochu estonsky. A kdyby to bylo třeba, naučil bych se to pořádně," napsal. Před více než čtvrtstoletím, kdy se země jako Estonsko teprve začaly vracet do Evropy, od které se dnes chce většina Britů odtrhnout, by nikoho nenapadlo, že známý britský novinář bude jednoho dne toužit po estonském pase. "Je to země, v kterou věřím," uvedl Lucas.

Související