Čína nemá územní nárok na sporné ostrovy v Jihočínském moři, které představují strategicky důležitou oblast. Rozhodl tak v úterý Stálý rozhodčí soud v Haagu. Podle verdiktu neexistují žádné důkazy, které by potvrzovaly, že Čína měla historicky jako jediná nad spornými vodami kontrolu.

Peking tak podle soudu svými územními požadavky narušil práva Filipín, které o arbitráž požádaly. Soud uvedl, že země nedisponuje nároky na ekonomickou oblast do vzdálenosti 200 námořních mil od útesu Mischief a od Thomasovy mělčiny, které se nacházejí v pásu sporných Spratlyho ostrovů. Peking potvrdil, že rozhodnutí haagského soudu nepřijme a neuzná.

Čína navíc podle rozsudku porušila svrchovaná práva Filipín tím, že v oblasti podmořských skalisek Reed Bank prozkoumávala možné přírodní zdroje. Dále porušila tradiční práva Filipínců na rybolov v okolí mělčiny Scarborough. Peking rovněž podle soudu nenávratně poškodil korálový ekosystém v okolí Spratlyho ostrovů.

 

Podle vyjádření čínského ministerstva obrany výsledek nijak neovlivní čínskou svrchovanost. "Bez ohledu na to, jaké rozhodnutí bude vyneseno, čínské ozbrojené síly budou neochvějně bránit národní svrchovanost, bezpečnost a námořní zájmy i práva a pevně prosazovat regionální mír a stabilitu. Vyrovnají se se všemi druhy hrozeb a problémů," uvedlo ministerstvo.

Ve stejné době, kdy soud zveřejnil své rozhodnutí, čínské civilní letadlo zkušebně přistálo na nově vybudovaných letištích na Spratlyho ostrovech. Ty jsou právě mimo jiné předmětem územních sporů.

Peking vyzval Filipíny, aby se vrátily k dvoustranným rozhovorům, a varoval Spojené státy, aby se držely stranou sporu. Oficiální čínská zpravodajská agentura označila tribunál za porušující zákon a rozsudek za nepodložený. 

 

Čína si nárokuje asi 90 procent z rozlohy Jihočínského moře, včetně ostrovů a útesů. Oblast, která je bohatá na suroviny a důležitá pro námořní dopravu i rybolov, je dlouho předmětem sporů mezi Pekingem a jeho sousedy. S teritoriálními požadavky Číny mají kromě Filipín problémy také další země regionu – Vietnam, Malajsie, Brunej a Tchaj-wan.

Rozsudek je vůbec prvním verdiktem mezinárodní justice, který se týká územních sporů států v této oblasti. Čína své nároky zakládá na takzvané nine-dash-linedemarkační linii z poloviny 20. století. Rozhodnutí Stálého rozhodčího soudu jsou sice teoreticky pro země závazná, tribunál ale nemá žádné možnosti, jak svůj rozsudek vymoci.

Na Čínu apeloval ještě před zveřejněním rozsudku předseda Evropské rady Donald Tusk. "Mezinárodní řád založený na právu je v našem společném zájmu, a jak Čína, tak EU ho musí chránit," prohlásil Tusk, kterého citovala agentura Reuters.

Arbitrážní soud nerozhodoval přímo o tom, komu útesy a atoly ve sporných vodách patří. Zabýval se tím, zda vůbec existují územní nároky. Proto je například důležité i to, jestli se v případě sporných ostrovů vůbec jedná o ostrovy, což tvrdí Čína, zatímco Manila to popírá.

V případě podmořských útesů, jež vystupují na hladinu jen občas, státům nevznikají žádné nároky na okolní vody. Jedná-li se o skaliska, která jsou neustále nad vodou, tak státu, kterému by patřily, vzniká nárok na obklopující vodní plochu do vzdálenosti 12 námořních mil. Kdyby byly útvary uznány za ostrovy, tak by státu, kterému by byly přiznány, připadla i vodní plocha do 200 námořních mil okolo ostrovů.