Když schůzku dvacítky zemí, které zahrnují kolem 80 procent světové ekonomiky, pořádá Čína, která chce být vedoucí zemí 21. století, je úspěch ne přáním, ale přímo povinností. Což vysvětluje všudypřítomnou pompu ve městě Chang-čou, jehož obyvatelstvu bylo důrazně doporučeno zdržet se po dobu summitu na venkově. Schůzka G20 zrodila pojem "konsenzus z Chang-čou", který chce vzkázat, že šéfové 20 zemí za přítomnosti mnoha dalších přizvaných hostí hlavně z rozvojového světa se dohodli na konkrétních krocích, které přinesou jasné výsledky. Stačí se však podívat třeba na supercitlivé téma vývozu oceli, aby bylo zřejmé, že ďábel opět utkvěl v detailu a že podobně tomu může být i v jiných otázkách.
Ocelářství ve světě trpí nadprodukcí, která sráží ceny a potápí řadu podniků, jak vědí i na severní Moravě, což přiznává i závěrečné komuniké G20. To však tvrdí, že tento problém lze řešit pouze společně a globálně, čímž zametá pod koberec holý fakt, že za nadprodukcí stojí Čína, na niž připadá polovina světové výroby. Vládci v Pekingu by jistě namítli, že pokud svou (nad)výrobu omezí, dotkne se to řady domácích firem a jejich zaměstnanců. Dohoda na diagnóze problému tu sice je, ale v konečném důsledku ji přebíjí rozdílné zájmy.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
