Volební průzkumy jsou politickou meteorologií. Zítra bude pršet, ale pokud to dopadne jinak, nezlobte se, trefíme se příště. V USA se v důsledku pekelně špatného finiše Hillary Clintonové začaly laťky v průzkumech preferencí povážlivě srovnávat. Sice má kandidátka pořád nad svým sokem několikaprocentní náskok, ale je stále více států, kde Donald Trump může překvapit. Pokud tedy bude pršet, bude-li zkrátka dynamika voličské přízně opravdu v souladu s křivkami, jež teď zaměstnávají Ameriku, stane se Trump prezidentem.

Má to však spoustu známých háčků. Americký systém funguje tak, že při prezidentských volbách "vítěz bere vše". Kdo třeba zvítězí v Kalifornii, byť teoreticky o jeden hlas, bere všech tamních 55 volitelů. Kdo triumfuje v Alabamě, má jistých 9 volitelů. Celkem jich člověk musí poskládat 270, aby se stal prezidentem. Z čehož ovšem vyplývá, že můžete zvítězit ve větším počtu států, které ale dohromady kvůli své malé obydlenosti mají méně volitelů, a do křesla v Bílém domě neusednete. Nebo také to, že získáte víc hlasů, ale míň volitelů, takže zase máte smůlu. Což jsou paradoxy, které se odrážejí i ve skepsi ohledně průzkumů. Lze zaručit, aby byly reprezentativnější než třeba svišť Phil, jenž vždy na Hromnice předpovídá, jak dlouho bude ještě trvat zima?

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se