Čtyři mezinárodní prapory, které počátkem příštího roku rozmístí Severoatlantická aliance v Pobaltí a Polsku, jsou nejviditelnějším projevem pokračujícího soustředění NATO na posílení schopnosti bránit území svých členů. Největší posílení na východě od konce studené války je důsledkem už několik let nepříliš přátelského a nekooperativního postoje Ruska. Aliance nadále působí také v Afghánistánu, kde pokračuje její nebojová mise na podporu tamních ozbrojených sil.

NATO by se ovšem v roce 2017 mělo také rozrůst. Na jaře, pokud podle plánu skončí příslušné ratifikace, by se měla 29. členskou zemí stát Černá Hora. Přistoupení malé balkánské země, proti kterému zaznívá protest z ruské strany, je tak potvrzením trvající alianční politiky otevřených dveří.

Vztahy s Ruskem, které se propadly pod bod mrazu v důsledku ukrajinské krize a ruské anexe Krymu, zůstanou zřejmě také v příštím roce pro NATO klíčovou otázkou. Alianční reakce má dva základní stavební prvky.

Na jedné straně posiluje své "schopnosti odstrašení", tedy obrany východního křídla: kromě čtyř vícenárodních praporů v Estonsku (vedeném Brity), Litvě (vedeném hlavně Německem), Lotyšsku (vedeném Kanadou) a Polsku (vedeném USA) jsou zvažovány také způsoby podpory Rumunska a Bulharska a mění se velitelské a logistické struktury.

Na straně druhé NATO trvale zdůrazňuje svou snahu o dialog s Moskvou, transparentnost ve vzájemných vztazích a odpovědné chování, které umožní předcházet případným incidentům.

S větší obranyschopností především evropských členů nejsilnějšího vojenského uskupení světa souvisí i jejich ochota posílit vlastní obranné výdaje. Dá se očekávat, že takový požadavek jednoznačně zazní na jaře, kdy do Bruselu na mimořádný alianční summit dorazí nový americký prezident Donald Trump. Washington vybízí Evropu k většímu zájmu o vlastní bezpečnost dlouhodobě, nový prezident však v předvolební kampani šel daleko dál, když naznačil, že by USA nemusely v určitém případě plnit své spojenecké závazky vůči těm partnerům, kteří do obrany investují jen málo.

Přístup Trumpa k celému NATO a vůbec ke stávajícímu dění ve světě je pro diplomaty před jeho nástupem do funkce zatím velkou neznámou.

ZAHRANIČÍ NA TWITTERU

Zahraniční rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru.

V bruselské alianční centrále ale vzbudila jistý optimismus nominace někdejšího generála Jamese Mattise, který má s prací v alianci zkušenosti, do funkce ministra obrany.

Neklid na Blízkém východě a šířeji v regionu na jihovýchod a východ od Evropy je další oblastí, na kterou se NATO soustředí. Také v roce 2017 bude proto pokračovat alianční snaha pomáhat vládám v regionu s výcvikem a rozvojem jejich vlastních bezpečnostních sil. Instruktoři členských zemí by měli začít působit přímo v Iráku, aliance pomáhá například v Jordánsku či Tunisku. Syrská občanská válka se přímo dotýká Turecka, které je v tomto ohledu pro NATO klíčovým členem. A je pravděpodobné také další zapojení strojů AWACS, jedné z mála jednotek přímo vlastněných organizací, do práce mezinárodní koalice, která v oblasti bojuje proti teroristům z Islámského státu. V této koalici se ovšem mimo struktury aliance nějakým způsobem angažují všechny její členské země.

V roce 2017 se bude také dál prohlubovat letos dohodnutá úzká spolupráce NATO a Evropské unie. Obě organizace sídlící v Bruselu mají většinu společných členů a letos domluvily kooperaci v sedmi širokých oblastech, jako je boj s hybridními hrozbami či kybernetické operace, ale také koordinovaná vojenská cvičení či námořní operace. To je pro unii důležité, lodě NATO podporují ve Středozemním moři její operaci Sophia zaměřenou na přetínání sítí, kterými pašeráci dostávají do Evropy migranty.

Související