Přední francouzský list Le Parisien přestane dočasně publikovat průzkumy veřejného mínění. Rozhodl se k tomu ani ne čtyři měsíce před prezidentskými volbami, ve kterých může zabodovat i šéfka protiimigrační a euroskeptické Národní fronty Marine Le Penová.

"Přemýšleli jsme o tom delší dobu, a to především poté, co Britové v referendu zvolili brexit, a také po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA," poznamenal Stéphane Albouy, ředitel redakcí Le Parisien – Aujourd'hui.

Právě tyto dvě události, kdy se průzkumy zmýlily a nepodařilo se jim zachytit nálady ve společnosti, srazily jejich důvěryhodnost.

Vrátíme se ke kořenům

Albouy upozornil, že podobné to bylo i ve Francii, a to v případě primárek tamní strany Republikánů.

Po dlouhé měsíce se všechny odhady shodovaly, že o post kandidáta, kterého Republikáni vyšlou do boje o Elysejský palác, se utká bývalý premiér Alain Juppé s exprezidentem Nicolasem Sarkozym.

ZAHRANIČÍ NA TWITTERU

Zahraniční rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru.

Až těsně před samotnou volbou si průzkumy všimly rostoucí popularity někdejšího premiéra Francoise Fillona, jenž nakonec primárky s přehledem vyhrál. Mediálně sledovaný Sarkozy skončil až na třetím místě.

Podobným situacím, kdy se novináři koncentrují jen na favority a opomíjejí další, se chce nyní Le Parisien vyhnout.

Albouy podotkl, že média by měla vyslyšet své kritiky, kteří tvrdí, že novináři jsou často "odtrženi od reality". "Rozhodli jsme se vrátit ke kořenům naší profese, a to je práce v terénu," dodal Albouy s tím, že se nyní list bude více spoléhat na vlastní reportáže a bude častěji vysílat své novináře mezi lidi.

"Nechci ale útočit na průzkumy veřejného mínění, potíž je především v tom, jak s nimi nakládáme," dodal s tím, že redaktoři jeho listu mohou nadále komentovat průzkumy publikované v dalších médiích.

Jde ale jen o "pauzu", upozornil pak Albouy, aniž by dodal, jak dlouho nebude Le Parisien průzkumy publikovat. Právě tento list je přitom až dosud ve svých článcích hojně využíval.

Další francouzská média se zatím k Le Parisienu nepřidala.

Francii čekají prezidentské volby

Společnosti pro průzkum veřejného mínění ve Francii si prošly velkým debaklem už v roce 2002, kdy se konaly prezidentské volby. Tehdy očekávaly, že do druhého kola se probojují kandidát socialistů Lionel Jospin a úřadující prezident Jacques Chirac. 

Předvolební detox

Detox od průzkumů (jaký si dává Le Parisien) není od věci - je rozhodně zdravější dívat se na společnost primárně vlastníma očima, píše komentátor Petr Honzejk.

Celý komentář čtěte ZDE.

Komentátor HN Petr Honzejk.

Jejich odhady se ale nenaplnily. Místo Jospina se do druhého kola nečekaně dostal tehdejší šéf krajně pravicové a populistické Národní fronty Jean-Marie Le Pen. Toho pak, tentokrát už v souladu s odhady, porazil právě Chirac, který získal přes 82 procent hlasů.

Letos bude situace o něco jiná.

Průzkumy naznačují, že Le Penová zopakuje triumf svého otce a hladce se probojuje do druhého kola prezidentských voleb. V něm by ji měl s přehledem porazit kandidát republikánů Francois Fillon.

Jenže po brexitu a vítězství Donalda Trumpa si tímto výsledkem nejsou všichni tak jisti. "Marine Le Penová by mohla vyhrát," varoval například bývalý premiér Manuel Valls, který se sám zúčastní lednových primárek Socialistické strany.

S protestními hlasy máme zkušenosti

Zástupci agentur na průzkum veřejného mínění ale tvrdí, že jejich odhady jsou správné a nemělo by dojít k mýlce jako v roce 2002.

"Před lety se nám nepodařilo zachytit rostoucí podporu pro Jeana-Marieho Le Pena. Pozměnili jsme ale naše metody a v dalších volbách jsme byli vždy poměrně blízko konečným výsledkům," uvedl pro agenturu Bloomberg krátce po zvolení Trumpa Yves-Marie Cann, analytik ze společnosti Elabe.

Ten současně upozornil, že v roce 2002 se mnozí Francouzi ještě za svoji podporu Národní fronty styděli a zdráhali se ji otevřeně přiznat, což mohlo zkreslit průzkumy. 

Jenže to už neplatí. Od roku 2011 partaj vede Marine Le Penová. Ta se rozešla se svým otcem a stranu zbavila nálepky rasistické a antisemitské strany. Národní fronta se tak posunula do mainstreamu. I proto Francouzi už často svoji podporu partaji nijak neskrývají.

A nejen to. Na rozdíl od agentur na průzkum veřejného mínění v USA mají ty francouzské mnohem delší zkušenosti s protestními stranami nebo partajemi na okraji politického spektra a jejich voliči. Příkladem může být francouzská krajní levice, která má v zemi už léta relativně silné zastoupení.

Související