Jaké knihy teď zrovna leží na vašem nočním stolku?
Na stolku žádnou nemám, čtu většinou u stolu, aby se nelámala vazba. Rozečteno mám několik knih: od vzpomínek na veterinární praxi profesora Svobody, bývalého děkana Fakulty veterinárního lékařství VFU Brno, po Bibli, kterou čtu dokola už mnoho let a mnohokrát týdně. Výhodou je, že je dostupná i on-line, takže občas ji čtu i v mobilu.
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele, k jehož knihám se průběžně vracíte?
Z básníků jsou to Václav Hrabě, Jan Skácel, Ivan Martin Jirous a František Gellner. K nim se vracím. Beletrie se těžko definuje. Snad Isaak Babel, Jules Verne, Josef Škvorecký, Artošt Lustig, Josef Topol a mnoho dalších.
Co jste rád četl, když jste byl malý kluk?
Karel May, Jules Verne, Jaroslav Foglar, Alexander Dumas, Daniel Defoe, Ondřej Sekora.
A co dnes čtete svým dětem?
Sekorova Ferdu v mraveništi.
Potkal jste v dětství sám nějakou literární postavu, jež vás tak inspirovala, že se vám mohla stát do jisté míry i vzorem?
Vzorem asi ne, uměl jsem jako dítě odlišit literární postavu a realitu.
Kterou knihu si ještě v tomhle životě určitě musíte přečíst?
Jsou jich desítky. V posledních letech se mi hromadí především knihy rozhovorů se zajímavými osobnostmi, knihy o politice, náboženství a společnosti. Vždy na ně pohlédnu s nadějí, že se k nim jednou dostanu. Ač jsem se již smířil s tím, že podstatnou část naší rozsáhlé knihovny, budované ve dvou generacích, bude těžko přečíst.
Jakou autorku byste rád pozval na skleničku dobrého vína?
Marii Kubátovou. Chtěl bych s ní pohovořit o tom, co ztrácíme, když mizí naše nádherná nářečí.
A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let? Anebo byste si troufl s ním ztroskotat na pustém ostrově?
Těžko říci, je vždy ošidné slučovat autora a jeho dílo. Spisovatel zábavných knih může být nudný patron. Ale kdybych si mohl vybrat − tak v letadle bych rád rozmlouval s Josefem Škvoreckým, přece jen to byl taky Náchoďan jako já. A pustý ostrov? Jack London?
