"Celé devatenácté a dvacáté století probíhal proces demokratizace a pozápadnění Turecka. Pokud ale v neděli Turci schválí změny ústavy, tohle skončí," říká turecký politolog Yunus Emre z İstanbul Kültür University. Podle něj pak silný prezident, kterým se stane současný prezident a de facto vůdce islamistické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), ovládne moc výkonnou, zákonodárnou i soudní. Přitom právě rozdělení a vzájemná kontrola těchto mocí je základem demokracie.

turecké referendum

V Turecku v neděli ráno začalo referendum o klíčových ústavních změnách. Pokud se pro ně občané vysloví, zásadním způsobem se rozšíří prezidentské pravomoci a politický systém se změní z parlamentního na prezidentský. První výsledky se čekají kolem půlnoci. Podle průzkumů chce těsná většina Turků změny podpořit.

Současný prezident Recep Tayyip Erdogan by se tak mohl udržet ve funkci do roku 2029. Navržená ústava dává hlavě státu mimo jiné právo vydávat dekrety, jmenovat členy vlády, vybírat část soudců nebo rozpustit parlament.

Všichni odborníci uznávají, a myslí si to i většina Turků, že současná turecká ústava je nevyhovující a je potřeba ji změnit. Její základ totiž sepsali vojáci na začátku osmdesátých let po vojenském převratu tak, aby vyhovovala jim. A ani změna z parlamentního na prezidentský systém, o které se bude v referendu hlasovat, není nic, co by bylo neslučitelné s demokracií. Vždyť prezidentský systém mají například Spojené státy a nikdo nezpochybňuje, že jde o demokracii.

"Jsou tu ale tři věci, které způsobují to, že demokratický prezidentský systém je v Turecku nemožným," vysvětluje Emre. "Za prvé to je to, že u tureckých politických stran má jejich vůdce velkou moc," říká politolog. V Turecku jsou strany závislé na státních příspěvcích. Například vládní AKP s deseti miliony členů má 99,7 % svých financí od státu. A ti straníci, kteří neplatí příspěvky, nemají ve straně velké slovo. Šéf strany vybírá lidi do strategických pozic.


V případě AKP vybíral kandidáty do parlamentu současný prezident Recep Taiyyp Erdogan. Dokonce i v posledních volbách v roce 2015, ačkoliv byl formálně nestraníkem, pouze bývalým vůdcem strany. Podle současné ústavy totiž nesmí být prezident členem politické strany. Podobné je to podle Emreho i v dalších stranách a výjimkou není ani opoziční Republikánská lidová strana, jejímž je členem. Zároveň je turecká politika nesmírně polarizovaná. "Když kritizujete stranu a její vedení, jste považován za zrádce," říká Emre.

Vede to k tomu, že šéf strany zcela kontroluje své poslance. Pokud bude schválena změna ústavy a bude zrušena funkce premiéra, prezident bude šéfem vlády a zároveň bude jako vůdce strany kontrolovat i parlament, tedy legislativní moc.

Zároveň bude zčásti přímo a zčásti nepřímo přes parlament kontrolovat i moc soudní. Bude totiž rozhodovat o tom, kdo bude v Nejvyšší radě soudců a prokurátorů, a navíc má návrh změn ústavy posílit postavení prezidenta v této oblasti. Rada je disciplinární orgán pro soudce a prokurátory, který je nakonec může zbavit místa.

 


A za třetí prezident nebude mít ani protiváhu v místní samosprávě. "Většina prezidentských systémů je federací, ale Turecko je vysoce centralizovaný stát," zdůrazňuje Emre. I současné zákony například umožnily provést vládě po neúspěšném červencové puči rozsáhlé čistky ve školách, včetně soukromých, či zbavit některé starosty funkcí a nahradit je nevolenými úředníky.

"Současný prezident Erdogan navíc označuje Západ jako nepřátele," dodává Emre a chce změnit orientaci Turecka. Podle něj se to ale nedotkne ekonomických vztahů s Evropskou unií. "I Erdogan a AKP vědí, že přerušení hospodářských vazeb s Evropou by bylo pro Turecko katastrofou," říká, "ale politické napětí, které vytváří nepřátele a rozdělení na my (Turecko) a oni (Evropa), je pro ně výhodné. Zejména před referendem, kdy se tak vytváří emotivní atmosféra." Podle něj mají teď převahu v kampani zastánci změn ústavy, tedy Erdogan, jeho strana AKP i nacionalistická strana MHP, která je oficiálně podporuje.

Související