Tohle už Amerika jednou zažila. 23. června 1972 si tehdejší republikánský prezident Richard Nixon sedl v oválné pracovně s personálním šéfem Bílého domu Bobem Haldemanem a bavili se o tom, že Federální vyšetřovací úřad (FBI) není pod jejich kontrolou a že je třeba zastavit vyšetřování krádeže a vloupání do objektu Watergate, tehdejšího sídla Demokratické strany. Nixon a Haldeman chtěli FBI přesvědčit, aby zastavila vyšetřování, protože šlo o národněbezpečnostní akci.

Záznam tohoto rozhovoru se stal pověstnou „kouřící zbraní“, jejíž zveřejnění spolu s další prací novinářů vedlo k tomu, že Nixon v srpnu roku 1974 rezignoval ještě předtím, než ho stihl odvolat Kongres kvůli nátlaku na nezávislou federální agenturu.

Deník New York Times nyní zveřejnil záznam z únorové schůzky, na níž se prezident Donald Trump měl snažit přesvědčit šéfa FBI Jamese Comeyho, aby přestal vyšetřovat vztah tehdejšího národněbezpečnostního poradce Michaela Flynna k Rusku a Rusům. Pracovníci Bílého domu takový záměr prezidenta popírají. Dokument se v deníku objevil jen týden poté, co Trump Comeyho z funkce šéfa FBI poměrně překvapivě vyhodil.

New York Times zprávu zveřejnil den poté, co jiný list, Washington Post, zveřejnil fakt, že Trump při schůzce s ruskými diplomaty v Bílém domě předal Kremlu utajované informace o Islámském státu, které získali Američané od nejmenovaného spojence, možná od Izraele. Tím Trump zásadně nahlodává důvěru mezi spojenci a vlastně ohrožuje bezpečnost své země i spojenců.

Amerika si opět, po pětačtyřiceti letech, klade otázku: Porušil prezident zákon a hrozí mu odvolání Kongresem, tzv. impeachment?

Republikáni jsou Trumpovi vděčni, že je po osmi letech vrátil k moci (mají většinu v obou komorách Kongresu). Ale zatím je celkem zklamal v podpoře jejich reformních návrhů a agendy. Až dosud se k Trumpovým eskapádám včetně kontroverzních tweetů stavěli s rezervou a tolerovali je. To by se nyní mohlo změnit. „Je to skandál rozměrů Watergate,“ nechal se slyšet republikánský senátor John McCain, který Trumpa nikdy neměl příliš v lásce.

Demokraté jdou naopak do útoku. Všech 33 členů výborů pro dohled nad justicí a tajnými službami Sněmovny reprezentantů podpořilo výzvu, že prezident Trump, ministr spravedlnosti Jeff Sessions a další poradci z Bílého domu mají být vyšetřováni pro „pokračující konspiraci“, jíž se snaží zabránit vyšetření jejich styků s Ruskem.

Bývalý šéf FBI Comey se odmítl zúčastnit úterního uzavřeného slyšení senátní komise pro tajné služby, ale pravděpodobně se objeví v nejbližších dnech v Kongresu při veřejném slyšení.

Slovo „impeachment“ v Kongresu zatím oficiálně nezaznělo, ale v médiích se rojí názory právníků, zda Trump svým jednáním už stihl porušit zákon, či ne. Muselo by se totiž dokázat, zda Trump zasahoval do vyšetřování, tedy splnil podmínku „bránění výkonu spravedlnosti“ (v českém trestním zákoníku asi nejblíže „maření výkonu úředního rozhodnutí“).

„Žádat FBI o zastavení vyšetřování je bránění výkonu spravedlnosti. A to je trestný čin, za který může hrozit impeachment,“ napsal na svém twitterovém účtu Ted Deutch, demokratický kongresman z Floridy.

Za poslední půlstoletí se vedly pouze dva procesy impeachmentu, a to kromě Nixona také v roce 1998 vůči demokratu Billu Clintonovi za to, že křivě přísahal a bránil výkonu spravedlnosti při vyšetřování své aférky se stážistkou Monikou Lewinskou.

Jak ale upozornil v New York Times bývalý federální prokurátor a dnes profesor Standfordovy univerzity David Sklansky, impeachment je napůl soudní, napůl politická procedura. Ústava přesně nestanovuje, jaké činy musí prezident spáchat, aby byl odvolán, ale ústavní je to, na čem se jako na důvodu k odvolání shodnou většina Sněmovny reprezentantů a dvě třetiny Senátu.

Pravděpodobnější je podle četných hlasů nyní to, že se zesílí tlak na nezávislé vyšetřování vztahů Trumpa a jeho lidí vůči Rusku.

V tuto chvíli jsou nejnovější aféry Donalda Trumpa tedy hlavně cvičení v tom, komu a čemu Američané (a zbytek světa) více věří: zda Trumpovým tweetům a vysvětlování jeho poradců z Bílého domu, což jsou dvě věci, které si často protiřečí, nebo americkým médiím. Z průzkumu Quinnipiac University z února letošního roku vyplynulo, že přes polovinu Američanů věří více médiím než prezidentovi, pouze u voličů Republikánské strany je poměr prudce opačný.