Rakev bývalého kancléře Helmuta Kohla zahalovala vlajka Evropské unie. Jiná na smutečním obřadu za nedávno zesnulého kancléře nebyla. Tak si to Kohl přál.

Poslední poctu mu svět v sobotu vzdával v sídle Evropského parlamentu ve francouzském Štrasburku. Na pohřbu měla proslov i současná kancléřka Angela Merkelová či bývalý prezident Spojených států Bill Clinton.

Ceremonie ve znamení modro-žlutých vlajek Evropské unie měla symbolicky připomenout kancléřovu roli v integraci Evropy.

Začalo to chycením za ruce

V roce 1944, když bylo Kohlovi 14 let, padl ve druhé světové válce jeho starší bratr Walter. Kohl se tak po válce jednoznačně přidal ke snaze kancléře Konrada Adenauera o usmíření mezi Německem a Francií.

Sám se pak stal jedním z legendárních symbolů tohoto aktu. A to když stál, už sám jako kancléř, v roce 1984 u památníku padlým v bitvě u Verdunu. Ta byla ztělesněním masakrů první světové války.

Kohl a francouzský prezident François Mitterand se tehdy při ceremonii chytili za ruce.

Bylo to spontánní pohnutí mysli, nikoliv předem připravené gesto. Na Mitterandově pohřbu o 12 let později Kohlovi po tváři tekly slzy. 

Symbol sjednocení

Právě s Mitterandem Kohl vytvořil tandem, který stál za zásadním posunem v evropské integraci a vznikem Evropské unie. Symbolem je Maastrichtská smlouva a vznik společné měny euro.

Po pádu Berlínské zdi a sovětského komunistického bloku v roce 1989 se otevřela naprosto neočekávaná příležitost pro sjednocení Německa.

Kohl jí využil, ale musel překonat zásadní nedůvěru prakticky všech zemí - od těch menších až po velmoci.

"Dvakrát jsme Němce porazili a už jsou tu zase," stěžovala si prý tehdy britská premiérka Margaret Thatcherová. Obavu ze síly jednotného Německa měl i zmíněný Mitterand.

Kohl věděl, co je potřeba, aby se Němci, rozdělení do demokratické Spolkové republiky Německo a komunistické Německé demokratické republiky, mohli sjednotit.

"Bylo těžké získat souhlas Francie a Británie se sjednocením bez toho, aby bylo Německo nějak oslabeno. Řešením byla sjednocená Evropa, která by zmenšovala německý vliv," připomíná Jakub Eberle.

Marku vyměnil za euro

Je Kohlovou zásluhou, že sjednocení Německa nakonec bylo přijatelné pro všechny. Zásadní byl vznik eura.

Plány na vytvoření jednotné evropské měny jsou staršího data. Pokud by ale Kohl s koncem německé marky a zavedením eura nesouhlasil, mohlo to vyvolat řadu rozbrojů.

Vždyť Mitterand si v osmdesátých letech stěžoval: "Marka, to je německá atomová bomba."

Význam marky dával Německu obrovskou finanční a hospodářskou sílu, které se musely ostatní země, nejen Francie, přizpůsobovat. Po sjednocení by byl tento německý vliv ještě větší.

Kohl nedbal na skepsi značné části Němců a marky se vzdal ve prospěch eura.

"Nejspíš věděl, že odstoupení od marky může být pro Německo hospodářsky problematické. Ale stejně tak věděl, že zásadním německým zájmem je dohoda s ostatními, což bylo mnohem důležitější," vysvětluje Eberle.

Praktický politik a vyjednavač

Kohl před třemi lety vydal knihu Starost o Evropu (Aus Sorge um Europa), kde tvrdě kritizoval své nástupce v čele Německa. Podle něj rozmělnili pevná pravidla, která byla dohodnuta při vzniku eurozóny.

Myšlenka eura jako taková ale podle něj byla naprosto správná.

Kohl je tak dnes vnímán jednak jako kancléř-sjednotitel Německa, jednak jako velký Evropan.

Nad jeho rakví ve Štrasburku promluvili lídři hlavních institucí EU, bývalý americký prezident Bill Clinton, ruský premiér Dmitrij Medveděv, německá kancléřka Angela Merkelová nebo francouzský prezident Emmanuel Macron.

Poté byla rakev odvezena k pohřbu do Německa, do nedalekého města Špýr.

Helmut Kohl nebyl žádný intelektuál nebo vizionář, ale skvělý vyjednavač a praktický politik. "Ve správný okamžik udělal to správné," napsal v jeho nekrologu deník Süddeutsche Zeitung.

Výsledkem je Evropa, která "je navzdory uprchlické krizi, nejistotám ohledně eura a rozdílům mezi regiony tou nejlepší Evropou, jaká kdy existovala".

Související