Více než 20 let sleduje respektovaný švédský časopis Expo místní krajně pravicovou scénu. Kvůli masivnímu přílivu migrantů v roce 2015 rétorika, kterou měli pro sebe vyhrazenou neonacisté, začala pronikat i mezi mainstreamové politiky, řekl v rozhovoru pro HN Daniel Poohl, šéfredaktor magazínu Expo.

"Nedávno jsem potkal chlapíka, který se ještě v 90. letech stal jednou z hlavních postav krajní pravice. Zeptal jsem se ho, jestli už se nechce usadit a přestat s politikou. Řekl, že nemá sebemenší důvod, protože ještě nikdy mu lidé nenaslouchali tak ochotně jako dnes," uvedl novinář, který v redakci pracuje od roku 2001.

Poohl byl spolupracovníkem zakladatele Expa, spisovatele Stiega Larssona, který se proslavil sérií detektivek o novináři Mikaelu Blomkvistovi a hackerce Lisbeth Salanderové (v hollywoodské adaptaci "Mužů, kteří nenávidí ženy" si zahrál i Daniel Craig).

Hlavním důvodem posílení krajní pravice byla podle Poohla nezvládnutá migrační krize v roce 2015. Švédsko mělo jednu z nejotevřenějších politik vůči uprchlíkům ze Sýrie a Afghánistánu. "To vedlo k tomu, že koncem roku tu byla téměř chaotická situace, systém nezvládal příliv dalších lidí. A krajní pravice začala mluvit o tom, že Švédsko je na pokraji kolapsu. Což není pravda, ekonomika roste, nezaměstnanost klesá."

Poohl upozorňuje, že takhle situaci nelíčí jen místní nacionalisté, ale třeba i ruská televize nebo američtí aktivisté takzvané alt-right scény kolem Trumpova ideologa Stephena Bannona.

"Všude se v jejich médiích dočtete, jak mimo centra měst jsou nebezpečné 'no-go' zóny. Já sám žiju na předměstí, které bývá na nejrůznějších takových seznamech. Ano, žije tam hodně chudých lidí, u metra postávají překupníci drog, ale rozhodně se tam nebojím o svou bezpečnost nebo o to, jestli moje dcery mohou chodit domů ze školy samy.

Protože jak jsem se nedávno dočetl, žádný běloch prý u nás ve čtvrti nemůže vycházet na ulici," uvádí.

Vlivem amerických konzervativců a spikleneckých teoretiků se mění i švédští nacionalisté. "My jsme v zásadě socialistická země, takže v ekonomické oblasti byli místní nacionalisté hodně nalevo, sociální stát brali jako samozřejmost, nyní se to už mění." Podle Poohla se sice většina příznivců krajní pravice označuje za dělníky, naprosto ale nepociťují nějakou solidaritu, na které stojí například sociální demokraté.

"Nenávist se stala společensky akceptovatelnou, takže lidé se politicky radikalizují neuvěřitelnou rychlostí. Jeden z ideologů strany Švédští demokraté původně zastával velmi konzervativní názory, ohrazoval se proti feministkám, nyní ale už mluví o židovské otázce. Antisemitismus se znovu šíří."

Švédští demokraté v březnu v různých průzkumech získali okolo 20 procent podpory, což z nich dělá favorita budoucích voleb. Strana vzešla z krajní pravice a nikdy se od ní nedistancovala.

Aby ale byli tito radikálové přijatelní pro širší vrstvy, nyní se tváří jako konzervativní nacionalisté.

"Skalní neonacisté je sice kritizují, ale ve skutečnosti jsou rádi, že jejich témata dostává do médií někdo respektovanější než parta skinheadů s runami na bundách."

Švédští demokraté jsou nyní v parlamentu v politické izolaci a na tom se nejspíš nic nezmění. "Můžou dostat maximálně 25 procent. Ale i kdyby to bylo 30, pořád to bude znamenat, že 70 procent hlasů nezískali," neskrývá mírný optimismus Daniel Poohl. Ve volbách v roce 2014 získala strana necelých 13 procent.