Lídři zemí Evropské unie po loňském britském referendu slíbili, že EU se v reakci na brexit změní. A to tak, aby s ní bylo spokojeno víc lidí než dnes. Na večeři v estonském Tallinnu budou ve čtvrtek diskutovat, jak konkrétně by takové změny mohly vypadat.

Se svými návrhy nedávno přišel předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a tento týden i francouzský prezident Emmanuel Macron. Oba by chtěli, aby evropská integrace dál výrazně pokročila. Česko některé jejich nápady vítá, jiné pro něj nejsou přijatelné.

"Macronův projev byl smířlivý," reagoval český státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař. Podle původních očekávání měl francouzský prezident přijít s dalekosáhlými návrhy na další integraci eurozóny. Státy s vlastní měnou, jako je Česko, se bojí, že by pak zůstaly na druhé koleji. Užší spolupráce eurozóny by podle těchto obav mohla vést například k rozmělnění jednotného trhu EU, na kterém je Česko ekonomicky závislé.

Macron ale nakonec mluvil hlavně o spolupráci v rámci celé Evropské unie. "Zdůrazňoval, že další integrace by se měly účastnit všechny země, které budou mít zájem, nemluvil jen o eurozóně. A to vyhovuje nejenom nám, ale i zemím, jako je Německo," tvrdí státní tajemník Chmelař.

Francouzský prezident sice zmínil, že méně ochotné státy by neměly brzdit ty, které chtějí v integraci zajít dál. Byla to ale jen obecná věta, navíc možnost užší spolupráce jen některých zemí je podle evropských smluv možná i dnes.

Macron nejspíš svůj projev proti původním očekáváním zmírnil v reakci na výsledek německých voleb. Zdá se, že v německé vládě zasednou i liberálové ze strany FDP, kteří odmítají takovou integraci eurozóny, která by znamenala zvýšení finančních transferů mezi jejími členskými státy.

Francouzský prezident tak sice mluvil o nutnosti vytvořit společný rozpočet států platících eurem. Ale, na rozdíl od dřívějška, už nepožadoval, aby se jednalo o velký "balík" peněz v rozsahu několika procent hrubého domácího produktu eurozóny. Vznik malého společného rozpočtu přitom už dřív podpořila i německá kancléřka Angela Merkelová.

Z konkrétních Macronových návrhů Česku vyhovuje vyzdvihování nutnosti vytvořit společnou evropskou obranu. Na tom už ostatně země EU pracují a Česko patří k hlavním zastáncům takové spolupráce. Její podstatou je, aby byly země unie v případě potřeby schopné vojensky zasáhnout mimo své území a mimo rámec Severoatlantické aliance – například proti gangům, které do Evropy pašují migranty, nebo proti teroristům. "Náš svět se bohužel proměnil, je třeba, aby EU byla společnou odpovědí Evropanů na hrozby, které přicházejí zvenčí," řekl k tomu už v červnu premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD).

Česko i další zastánci společné obrany zdůrazňují, že to v žádném případě neznamená ohrožení existence Severoatlantické aliance a evropských vazeb se Spojenými státy.

NATO má nadále být nástrojem pro územní obranu členských zemí. Společné evropské jednotky se do této kompetence alianci nemají "míchat".

Pro Česko by naopak byly jen těžko přijatelné některé jiné Macronovy návrhy, například jeho požadavek, aby se do budoucna sladila výše firemních daní napříč zeměmi EU. To nepodporuje žádná relevantní česká politická strana.

V otázkách daní je ale v EU potřeba jednomyslná shoda všech členských států, Česko by tak, pokud by se Macronův návrh skutečně objevil na stole, nemělo problém s tím ho zablokovat. Podobné plány by navíc narazily i u řady dalších zemí, jako je třeba Irsko.

Premiéři či prezidenti zemí EU na čtvrtečním neformálním summitu v estonském Tallinnu nebudou o návrzích na budoucí podobu EU přímo rozhodovat. Mají si za zavřenými dveřmi vyříkat, jaké kroky by jejich země byly ochotné podpořit a co je pro ně naopak nepřijatelné.

Podle průzkumu veřejného mínění Eurobarometr v EU oproti loňsku výrazně narostl počet lidí, kteří si myslí, že členství v unii je pro jejich zemi výhodné. Nárůst se týká i Česka, ale v porovnání s ostatními zeměmi jsou Češi ti vůbec nejskeptičtější.

Související