Jako předškolák jsem po obědě spát nechodil. Když mně pak ve školce po obědě řekli, že si jdu lehnout a že mám spát, tak jsem se velmi divil. Ale lehl jsem si, i když jsem nespal. Pak to nějak rodiče domluvili, snad jsem měl povoleno jen ležet a nenutili mě spát, ale do života jsem si odnesl jedno hezké ponaučení: Najdou se lidi, co tě budou nutit do něčeho, co nechceš, ale je to řešitelné.

Jsem tedy, z vlastního prožitku, ten poslední, kdo by nutil dítě po obědě spát, a vím, že rozumnější školky s tím nemají problém. Dokonce s tím mají menší problém než někteří rodiče. O víkendu jsem třeba narazil na příběh paní, která, podle svých slov, "vede dítě k tomu, aby nebylo loutkou systému", a tak vychovala šestiletého syna, který se - opět cituji - "zhroutí, když si má po obědě lehnout" a "když mu babička řekla, že lže, tak zvracel, bolela ho hlava a srdce". A prý se tak děje pokaždé, když narazí na nějaký odpor.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se