Po pěti dnech protestů na mnoha místech země íránský režim varuje kritiky a oponenty: Dost, nebo tvrdě zaplatíte. Duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí označil demonstrace, jež vyvolala nespokojenost s ekonomikou a přerostly do výzev k zásadním politickým změnám, za dílo nepřátel Íránu. "Používají různé nástroje včetně peněz, zbraní a informací, aby vytvořili problémy," uvedl.

Předseda teheránského Revolučního soudu pohrozil demonstrantům, že mohou být souzeni za čin, který íránská justice klasifikuje jako odpor proti Bohu. Trestá se smrtí. Důstojník elitních Revolučních gard Alí Šamchání označil za iniciátory pochodů dvě země, jež Teherán pokládá za nepřátele: Spojené státy a Saúdskou Arábii.

Íránci jsou rozčarováni tím, že téměř dva roky po zrušení mezinárodních sankcí nejsou nikde vidět ekonomické změny k lepšímu. Nezaměstnanost mezi mladšími lidmi je kolem 28 procent, absolventi vysokých škol stěží nacházejí uplatnění. Pracovní trh není schopen absorbovat rychle rostoucí populaci. Ceny základních potravin loni rostly.

Dopad sankcí

◼ Cílem mezinárodních sankcí proti Íránu bylo omezit vývoz jeho ropy a zbavit tak Teherán možnosti získat peníze a nové technologie pro jaderný program. Většina zemí je na základě dohody mezi Íránem a světovými mocnostmi zrušila na začátku roku 2016. Evropská unie povolila investice do íránského ropného, plynárenského a petrochemického průmyslu.
◼ V letech 2010 až 2015 byla íránská ekonomika v recesi, v roce 2016 podle Mezinárodního měnového fondu vzrostla o 12,6 procenta a hrubý odhad za loňský rok hovoří o růstu o 3,5 procenta. Zrušení sankcí pro většinu Íránců zatím nepřineslo očekávané zlepšení životní úrovně, přestože země podstatně zvýšila export ropy.
◼ Čtyři z pěti Íránců tvrdí, že jejich životní úroveň se v posledním desetiletí zhoršila. Výrazně stouply náklady na zdravotní péči, především na náročnější operace a výkony.

Protesty začaly překvapivě ve městě Mašhad na severovýchodě země, jež má pověst konzervativní bašty příznivců režimu. Rozšířily se do celé země, dosud při střetech zahynulo přes 20 lidí.

Podle politologa brněnské Masarykovy univerzity Josefa Krause, který se Íránem zabývá, jde o spontánní erupci lidí rozhněvaných životními podmínkami. "Protestují hlavně mladí lidé z velkých měst, nižší střední třída. Nikdo to neplánoval, nikdo to neorganizoval, nikdo nečekal, že se z toho stanou masové demonstrace. Chybí sjednocující vůdce, jenž by tomu dal jasný požadavek, s kým by vláda mohla jednat," řekl Kraus HN.

Poslední velké nepokoje propukly v Íránu v roce 2009. Odpůrci tehdy zvoleného prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda měli podezření, že výsledek hlasování byl zmanipulován, protože Ahmadínežád lépe vyhovoval vládnoucím šíitským duchovním a ozbrojeným složkám režimu než jeho protikandidát.

Policie, Revoluční gardy a dobrovolnické oddíly takzvaných basídžů tehdy protesty nekompromisně potlačily. Tisíce lidí skončily ve vězení, při výsleších vyšetřovatelé zadržené mučili.

Současným prezidentem Íránu je reformista Hasan Rúhání, ale duchovní vůdce Chameneí a jemu loajální Revoluční gardy mají v zemi rozhodující slovo. Není pravděpodobné, že by přistoupili na kompromisy, které by omezily jejich moc.

Tu získali po svržení šáha Muhammada Rezy Pahlavího v roce 1979, kdy se do čela Íránu dostal Chomejní a jím prosazovaný teokratický systém, známý jako vláda duchovních. Chameneí (78) vystřídal Chomejního v roce 1989 a je autoritou, již není povoleno zpochybňovat.

Přejme Íráncům, ať ajatolláhy svrhnou

"Režim je stále silný. Myslím, že situaci dostane pod kontrolu. Nebude to eskalovat do povstání nebo občanské války. Nemálo Íránců je zastáncem režimu nebo alespoň stability. Říkají: Podívejte se na Irák nebo Sýrii, jak to tam dopadlo," uvádí Kraus. Obchodníci a lidé z byznysu se však podle něj obávají pádu íránské měny rijálu. "Za Ahmadínežáda se to už stalo. Rijál se skokově propadl a ztrojnásobila se cena zahraničních valut," říká Kraus.

Mezi požadavky protestujících patří ukončení íránské účasti na válkách v arabských státech. Armáda poslala dobrovolníky a příslušníky Revolučních gard zejména do Sýrie, zároveň režimu prezidenta Bašára Asada pomáhá ekonomicky a dodávkami zbraní.

Související