V Poslanecké sněmovně sedí Jan Hamáček od podzimu 2006, čtyři roky stál v jejím čele, po posledních volbách zastává funkci místopředsedy. Bezmála tři roky je členem nejužšího vedení ČSSD, před nástupem do parlamentu vedl Mladé sociální demokraty. Je to zkušený, byť ani ne čtyřicetiletý partajní harcovník, který vždy moc dobře věděl, ke komu se kdy přiklonit i to, že si opatrným, diplomatickým jazykem nezpůsobí zbytečné problémy. Ve straně tedy o žádnou novou tvář nejde, u veřejnosti ovšem svým způsobem ano − jeho světem dosud byly schůze, delegace, komise, zápisy. Hamáček je prototypem opatrného politického úředníka, který dával přednost parlamentní rutině před tou exekutivní.

Nyní začíná mise, kdy v sobě bude muset najít razantního lídra. Někoho takového si žádá nejen doba, ale i celá ČSSD. Asi nejčastější stížnost, která z jejích útrob v posledních týdnech zaznívá − a hradecký sjezd to potvrdil −, je, že nejstarší česká politická strana ztratila svoji identitu, že přestala rozumět běžným lidem, že se jim vzdálila, stala se technokratickou. Jak to popsal jeden ze sociálnědemokratických ideologů Lubomír Zaorálek, politika všude ve světě se změnila, ale ČSSD to zaspala.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se