Angelu Merkelovou (CDU) ve středu německý parlament znovu zvolil kancléřkou. Třiašedesátiletá politička, která v poledne složila přísahu, do čela vlády usedne již počtvrté za sebou. Stejně jako v uplynulém volebním období povede velkou koalici konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD). Kabinet, jehož vytváření nikdy netrvalo tak dlouho jako nyní, by měl poprvé zasednout ve středu v podvečer.
Merkelová v tajné volbě obdržela 364 ze 688 platných hlasů a poměrně těsně tak překonala potřebnou většinu 355 hlasů. Strany velké koalice mají ve Spolkovém sněmu 399 křesel, což znamená, že šéfka křesťanských demokratů nezískala podporu všech koaličních poslanců. "Proti bylo více hlasů, než jsem čekala," připustila šéfka poslanců SPD Andrea Nahlesová. Právě někteří členové její strany zřejmě Merkelovou nepodpořili.
Po ohlášení výsledků se přesto dočkala potlesku a gratulací koaličních i opozičních poslanců. "Ano, pane předsedo, volbu přijímám," prohlásila na dotaz předsedy Spolkového sněmu Wolfganga Schäubleho, jak je v Německu zvykem. Po poledni pak do jeho rukou složila přísahu, když ji předtím v sídle hlavy státu do funkce jmenoval prezident Frank-Walter Steinmeier.
S ním se Merkelová, jejíž volbě přihlížela i její devětaosmdesátiletá matka, setkala ještě odpoledne, kdy Steinmeier do úřadu jmenoval 15 ministrů. Ti pak po 13:30 ve Spolkovém sněmu složili přísahu, čímž skončilo téměř půlroční hledání vlády.
Merkelová, která je kancléřkou od roku 2005, se vyrovnala velikánům německé poválečné politiky Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi (oba CDU), kteří po vyhraných volbách také čtyřikrát usedli do čela vlády. Na rozdíl od nich ale Merkelová už potřetí povede velkou koalici, která až do roku 2005 bývala ve spolkové republice naprostou výjimkou, nyní se ale stala běžnou politickou konstelací.
Po zářijových parlamentních volbách se sice Merkelová pokusila nejprve sestavit dosud nevyzkoušenou koalici CDU/CSU, svobodných demokratů (FDP) a Zelených, rozhovory však v listopadu zkrachovaly. Dlouholeté kancléřce tak nezbylo než se znovu obrátit na sociální demokraty, kteří byli původně odhodlaní směřovat do opozice. Nakonec ale svůj postoj přehodnotili a pro pokračování velké koalice se ve vnitrostranickém referendu vyslovili dvoutřetinovou většinou.
