Ještě mu nebylo osm let, když byl s bratrem a matkou deportován do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Zatímco bratr byl zavražděn, Ivan Lefkovits s matkou přežili i pochod smrti a v Bergen-Belsenu se dočkali 15. dubna 1945, kdy do tábora dorazila spojenecká armáda. "Na osvobození jsme od té doby vzpomínali mlčky. Matka zapalovala v předvečer svíčku − beze slov, jako při bohoslužbě," říká profesor Lefkovits. "Naše výročí bylo ale o dva dny později než to oficiální. Slavili jsme až 17. duben, den, kdy jsme dostali vodu."

Den, kdy se po dlouhé době mohli napít, se stal symbolem naděje, ale o prožitém utrpení, smrti otce a bratra, Ivan Lefkovits desítky let s nikým nemluvil. Nehybné ticho se zlomilo, až když se jeho šestnáctiletý syn odvážil babičky na konci 70. let zeptat: "Proč jste se nebránili? Proč jste šli jako ovce na porážku?"

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se