Bezpilotní létající prostředky (drony nebo také UAV, Unmanned Aerial Vehicles) se staly významným segmentem trhu i podnikání, kromě toho se jim věnuje stále větší množství lidí, kteří je mají jako hobby. Světové příjmy z prodeje komerčních dronů za loňský rok odhaduje The Statistical Portal téměř na tři miliardy dolarů, v roce 2021 to má být již více než pět miliard.

Zatímco ještě nedávno drony představovaly záležitost výhradně armád technicky nejvyspělejších zemí nebo špičkových vědeckých pracovišť, nyní se uplatňují v celé řadě odvětví od zemědělství a lesnictví přes dopravu a energetiku až po policejní a záchranářské aktivity. Masové rozšíření v blízké budoucnosti předpokládají aplikace v zásilkových službách, jimiž se zabývají společnosti jako Amazon, Google, Walmart a celá řada dalších. Testují se i velké drony pro dopravu osob v městských aglomeracích.

Bezpilotní prostředky představují typický segment toho, čemu se říká Průmysl 4.0 nebo také čtvrtá průmyslová revoluce. Jde o trend spočívající na digitálních technologiích, robotizaci a umělé inteligenci. Pro malý stát bez přírodních zdrojů, zato s dlouhou tradicí pokročilé vědy a techniky představuje perspektivu dalšího rozvoje – a čeští vývojáři dronů dokážou držet krok se světem.

Například Multirobotické pracoviště Fakulty elektrotechnické ČVUT vedené Martinem Saskou získalo mezinárodní věhlas několika vítězstvími na prestižní soutěži robotických dronů MBZIRC v Abú Dhabí, kde drony plnily úkoly zcela nezávisle na dálkovém ovládání. Vyžaduje to řešení nesmírně složitých softwarových i hardwarových problémů a přesto tým z ČVUT za sebou nechal vývojáře z předních světových univerzit.

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT byla také otevřena ČVUT Drone Academy Laboratoř bezpilotních prostředků, která se pod vedením Jana Roháče zabývá další velkou výzvou problematiky dronů, kterou je autonomní navigace bez pomoci GPS. Jen tak budou moci tyto stroje bezpečně působit i v uzavřených prostorách, mezi domy, pod korunami stromů a podobně.

Bezpečnější než včely

Paradoxně největším současným problémem dalšího rozvoje segmentu bezpilotních prostředků nejsou technologické problémy, ale obavy veřejnosti živené senzacechtivými médii. I nevýznamným incidentům (často dokonce neprokázaným) je věnována široká publicita, přestože zatím není znám případ usmrcení komerčním dronem (pro srovnání: jen v Evropě včely ročně usmrtí okolo stovky lidí). Evropští a američtí zákonodárci tak pod tlakem veřejnosti vytvářejí legislativu, která komerčním UAV příliš nepřeje. Současná nařízení například zcela zakazují robotické drony i létání mimo dohled operátora stroje, což je základní podmínka uplatnění v doručovatelských službách i mnoha jiných perspektivních aplikacích. I kvůli tomu převzali iniciativu asijští výrobci.

Veřejnost má obavy především z toho, že létání s drony je naprosto živelné, což však není pravda. V České republice je jejich provoz důkladně ošetřen Doplňkem X leteckého předpisu L2. Na konferenci Aktuální vývoj v oblasti legislativy a technického v rozvoje a možnosti využití dronů, kterou v Praze uspořádala Česká vědeckotechnická společnost spojů, Jaroslav Řešátko ze společnosti Telink konstatoval: "Přestože jde o pouhých šest stránek, Doplněk X postihuje celou problematiku a přitom je dostatečně flexibilní, aby umožňoval průběžně reagovat na měnící se podmínky a vývoj dronů."

Doplněk X obsahuje například zákaz létání nad osobami bez jejich písemného souhlasu, nad hustě zastavěnými plochami nebo liniovými stavbami, jiné předpisy se týkají ochrany soukromí atd. Záležitosti týkající se provozu bezpilotních prostředků má u nás na starosti Úřad pro civilní letectví (ÚCL), kde také profesionální operátoři UAV skládají teoretické i praktické zkoušky. V současnosti je v ČR u ÚCL registrováno přibližně 600 pilotů dronů.

Rozvoj versus byrokracie

Podobně koncipovaná legislativa je i v jiných evropských zemích. V současnosti se evropská organizace pro bezpečnost letectví EASA (European Aviation Safety Agency) snaží sjednotit legislativu členských států. Na rozdíl od českého přístupu toto úsilí směřuje k velmi podrobné specifikaci podmínek pro provozování dronů (předpis má přibližně 120 stran) a k jejich rozdělení na hmotnostní kategorie. Bez omezení půjde provozovat pouze stroje s hmotností pod 250 gramů, což nepochybně povede k dramatickému rozvoji této kategorie. Naproti tomu provozování těžších dronů (tedy obvykle právě u strojů pro komerční využití) bude podmiňováno nákladnými technickými specifikacemi a certifikacemi, takže v krajním případě se mohou zvýšit náklady na jejich provozování tak, že zmizí rozdíl mezi ekonomikou využití dronů a pilotovaných letadel. EASA přesto svou aktivitu poněkud paradoxně zdůvodňuje právě perspektivami využití dronů – nutnost těchto omezení dokládá odhady Rady Evropy, podle nichž do roku 2035 drony v Evropě vytvoří dalších více než 100 000 pracovních míst a vyprodukují přes 10 miliard eur zisku. To ovšem nepůjde, pokud předpisy drony "uzemní".

Původně se očekávala platnost jednotné evropské legislativy od roku 2018, vzhledem k zdlouhavosti schvalovacího řízení se však přijetí opakovaně odkládá. Pořád tedy ještě je prostor k diskusi, jestli Evropa obrovský ekonomický potenciál bezpilotních prostředků využije nebo jestli se i v tomto případě ocitne ve vleku Asie.

Související