V politice, tak jako v každodenním životě, někdy stačí pohrozit. V případě americké reakce na chemický útok na předměstí Damašku toto pravidlo však neplatí. Ani hrozba odvetou, ani její naplnění sice už bomby s chlorem shozené letectvem Bašára Asada nevrátí a mrtvé nevzkřísí, ale ohlášený protitah prezidenta Donalda Trumpa má potrestat pachatele a zároveň varovat každého, kdo by něco takového chtěl opakovat.

Jedna věc je stanovit cíl a druhá, jak jej dosáhnout. Loňská zkušenost s bombardováním syrské letecké základny Šajrát ukázala, že podobné útoky mají pouze časově omezený efekt, protože letiště bylo v relativně krátké době opět provozuschopné. Bílý dům proto po dalším Asadově chemickém útoku stál před volbou z několika možností. Zaprvé, vyčkávat na výsledky delegace Organizace pro zákaz chemických zbraní, což je v rozporu se zásadou, že odpověď na útok má přijít co nejrychleji. Zadruhé, vyvinout tlak na Rusko a Írán, protektory a sponzory asadovského režimu, což si však žádá čas a potřebu širší mezinárodní koordinace. Anebo zatřetí, vsadit na masivní vojenský zásah, který by však byl v rozporu s Trumpovým předvolebním slibem a který by nesl riziko, že Spojené státy se znovu nechají zatáhnout do vleklého konfliktu.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se