Debaty nad vládním návrhem oddlužovací novely insolvenčního zákona se od samého počátku točily zejména kolem tzv. nulové varianty oddlužení. Těžko se tomu divit vzhledem k tomu, jak nešťastně a nevhodně byla tato možnost nastavena.

Ministerská novela totiž předpokládá, že dlužník za sedm let oddlužovacího procesu nebude nezbytně povinen svým věřitelům uhradit byť jedinou korunu jejich nezajištěných pohledávek (i když zaplatí každý měsíc − tedy 84krát − zhruba tisíc korun insolvenčnímu správci).

Jsem přesvědčen, že novela by v této podobě v lidech probouzela chuť neodpovědně se zadlužovat (až do kumulované výše dluhů 2,2 milionu korun) s vědomím, že existuje celkem dostupná cesta, na jejímž konci je odpuštění až sto procent dluhů.

To by představovalo odklon od zdravé a nezbytné zásady, že dluhy se mají platit, k čemuž by naprostá většina dlužníků nebyla nijak motivována, a to ani v minimální výši. Vládou předložená novela tak podle mého názoru představuje významný zásah do ústavně zaručeného vlastnického práva, protože naplnění její litery by se velmi blížilo vyvlastnění (nulová varianta oddlužení de facto představuje vyvlastnění pohledávek věřitelů).

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se