Na hranicích mezi maličkou Gazou a ne zase o tolik větším Státem Izrael zahynuly toto pondělí další desítky lidí. Masakr si můžeme ošklivit, můžeme ho i odsuzovat, ale těžko se mu můžeme divit. Bylo by přímo zázrakem, kdyby se zejména v tyhle dny mezi Palestinci a Izraelci něco smutného nestalo. V oblasti strategického Blízkého východu vyteklo v dějinách naneštěstí již moře krve a chladně realisticky vzato ještě bohužel nejspíše další oceán vyteče. Pondělní události k výročí dne vyhlášení Izraele (pro Palestince je to "Nakba" čili smutek a exil) byly vlastně jen takovou "malou" epizodou. Inkriminovaný region totiž beze zbytku dokládá to nejhorší z lidí a současně bohužel moudrost Platónova postřehu, že jedině mrtví se dožijí konců válek. 

K takřka nepřetržitému ozbrojenému konfliktu zde v různých polohách dochází po desetiletí a ve složitou historií notně opředeném prostředí nelze s klidným svědomím prohlašovat, že ti nebo oni mají jednoznačně pravdu. Maximálně se dá fandit jako při kopané, když podporujeme svůj milovaný tým. 

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se