"Írán není zdrojem nestability. Írán je uvězněn na Blízkém východě," říká akademik a bývalý novinář Hámid Réza Azízí v rozhovoru, který proběhl během South Caucasus Security Forum v Tbilisi. Je možné vyřešit zapomenutý, leč brutální konflikt v Jemenu? A co znamenají irácké volby pro Írán?

Jak vnitřně ovlivní Írán odstoupení USA od nukleární dohody?

Prezident Hasan Rúhání byl zvolen díky slibu zlepšit situaci íránské ekonomiky skrze vyřešení nukleární otázky. A Íránci se k tomu upnuli. Nejde ovšem pouze o odstoupení USA, ale také o uplatňování dvojaké americké politiky. Na jednu stranu Spojené státy přiznaly, že Írán plní dané závazky, na druhou ale varovaly americké společnosti před obchodováním s Íránem. Tím USA zablokovaly možnost pro Írán těžit z nukleární dohody ekonomicky.

A pokud se zhorší ekonomika, může to mít dalekosáhlé důsledky. V současnosti pozice Rúháního a umírněných sil oslabuje. Pokud se ale Írán dokáže dohodnout s Evropou v pokračování nukleární dohody, situace by se mohla změnit. Jenže nyní posilují konzervativní síly, a někteří dokonce hovoří o možnosti, že se vedení ujme armáda.

Takže Západ není v tomto případě vnímán jako jednolitý blok, ale lidé rozlišují mezi EU a USA?

Samozřejmě a vždy tak činili. Názor na USA byl různorodý a záviselo na vládě v USA. Například během vlády George W. Bushe vnímala většina lidí Spojené státy negativně. Za prezidenta Obamy se to zlepšilo, ačkoliv právě on zavedl většinu sankcí. A od nástupu Donalda Trumpa můžu říct, že obyvatelé vnímají USA negativně.

Ale ani pohled na EU není jednotný. Lidé rozlišují jednotlivé země. Například Německo je vnímáno pozitivně jako zdroj průmyslu, financí. Británie, na druhou stranu, je vnímána nejednoznačně zejména kvůli historii.

Říkáte, že EU se má snažit pokračovat v nukleární dohodě. Pokud byste byl v kůži Federiky Mogheriniové, co byste udělal? Co byste jí poradil?

Upřímně se domnívám, že ví velmi dobře, co musí EU udělat. Když jsem četl její výroky, tak ty opravdu reflektovaly pohled íránské společnosti. Je potřeba pokračovat, protože zmíněné oslabování umírněných sil v Íránu je reálné. A jedinou cestou, jak EU může umírněným silám pomoci, je pokračovat ve spolupráci s Íránem.

S odstoupením USA často slýcháváme, že jde o katastrofu. Je to opravdu tak, mění to pravidla hry, nebo se jedná pouze o nafouknutou bublinu?

Měli bychom rozlišit krátkodobé a dlouhodobé důsledky. Z pohledu krátkodobého se opravdu jedná o katastrofu nejen pro Írán, ale i pro další země a také pro transatlantické spojenectví. Spojené státy jsou jedinou globální mocností, takže vše, co udělají, má dalekosáhlé důsledky pro další regiony i celý svět.

Ovšem z hlediska dlouhodobého je to jiné. A jsem si vskutku jistý, že američtí či západoevropští experti by se mnou nesouhlasili. Ale jako Íránec říkám, že dlouhodobě jsou důsledky pozitivní. Pozitivní ve smyslu utváření nového světového systému, ve smyslu přidávání více pólů do světového řádu, ve smyslu poskytnutí většího manévrovacího prostoru regionálním mocnostem, jako je Írán a další státy.

Pro zemi, jako je Írán, je totiž jakákoliv forma unipolárního systému destruktivní. Ať už by šlo o USA, nebo o Čínu v budoucnu. Dominance je destruktivní.

Není právě Írán zdrojem nestability na Blízkém východě?

Nemyslím si. Je to Blízký východ, který je zdrojem nestability Blízkého východu. Vždy říkám, že Írán není blízkovýchodní země. Írán je uvězněn na Blízkém východě, je totiž zároveň blízkovýchodní, ale také kavkazská a středoasijská země. Na každý tento region má Írán odlišné vazby.

Většina lidí, kteří argumentují, že Írán je zdrojem nestability, tak nemluví o Íránu jako takovém, ale o Islámské republice Írán. Tvrdí, že se snaží šířit svojí šíitskou ideologii.

Ale pokud se podíváme na historii, je zřejmé, že geografie a geopolitika vždy nutily Írán najít si obranné předpolí mimo vlastní hranice. Pokaždé když byl Írán schopný stabilizovat se vnitřně, tak se obrátil navenek.

Takže to je důvod, proč se Írán více nezaměří například na Střední Asii?

Ano. A ta politika je více defenzivní než ofenzivní. Pokaždé když Írán řeší problémy uvnitř země, zahraniční problematika není tak významná. Například po válce s Irákem byl vztah se Saúdskou Arábií na nejlepší úrovni. Proč? Protože Írán neměl možnost být aktivní v regionu.

Ale proč potřebuje být aktivní v regionu?

Jak jsem říkal, kvůli podstatě Blízkého východu.

Na druhou stranu, pokud mohou vztahy se Saúdskou Arábií fungovat v okamžiku, kdy Írán zajímá více domácí politika než zahraniční, tak kde je vlastně ta hrozba? Je vůbec reálná, či pouze zdánlivá? Z toho také pramení otázka, zda by pro Írán nebylo řešením změnit orientaci zahraniční politiky.

To nefunguje. Jak jsem říkal, pravá příčina vnitřních potíží v tu dobu byla válka s Irákem, který vtrhl do Íránu. Nyní máme dobré vztahy s Irákem, už to není problém. Ale tehdy napadla jiná země Írán a donutila ho zabývat se vnitřními záležitostmi po nejméně osm let.

A potom, když Írán posílil, se některé státy v regionu cítily ohroženy. Část problémů na Blízkém východě je založených na zdánlivě vnímaných hrozbách, které jsou vykonstruované. Ale geopolitika je opravdový problém.

Vypálil Írán rakety na Izrael? Odkazuji tím na poslední události v Sýrii. Můžeme říct, že to byl Írán?

Vím, jistě, že Írán posílá zbraně Hizballáhu do Libanonu. A můžu uvažovat o důvodech, aniž bych to obhajoval. Ale v současné situaci nemohu bez pochyb říct, že to byl Írán. A mám k tomu velmi dobrý důvod – Írán nemá žádný zájem na eskalaci případného konfliktu s Izraelem.

Je to poprvé v moderní historii, kdy se spojenectví mezi USA a Evropou rozpadá. A Izrael se v posledních týdnech snaží vyprovokovat Írán, aby tím znemožnil sblížení Íránu a Evropy.

A pokud doopravdy přijmeme, že to byl Írán, tak cílem byly Golanské výšiny, které jsou mezinárodně uznané jako okupované území, není to izraelská pevnina.

Druhá otázka zní stejně, ale cílí na Saúdskou Arábii. Odkazuji na konflikt v Jemenu.

V tomto případě mohu říct na 100 procent, že za tím Írán není. Írán nemá kvůli embargu ani možnost poslat samotné rakety. Poskytl ovšem Hútíům technologii k sestavení raket.

K tomu došlo ještě před válkou ve snaze posílit opozici. Írán navázal kontakty, sdílel technologii k výrobě raket.

Kudy by tam ty zbraně mohl poslat? Vzduchem, přes vodu?

Ovšem uniklá zpráva OSN viní Írán z aktivního posílání zbraní Hútíům.

Nešlo o OSN, ale o velvyslankyni USA při OSN Nikki Haleyovou. Bylo to pro mě, jako pro analytika, vtipné, jelikož ona vykonstruovala nějaké logo a íránské osvědčení. Írán neumisťuje osvědčení na své rakety.

A jiné zbraně? Konvenční, například útočné pušky?

Pokud vím, tak v období posledních dvou let to nebylo možné. Ta zjištění souvisejí s předchozím obdobím.

Je Írán ochotný ukončit válku v Jemenu, nebo je současná situace pro Írán "lepší" a využívá ji jako zdroj nestability vůči Saúdské Arábii?

Těžko říct, protože o Jemenu se nedá mluvit odděleně od Sýrie a dalších problémů. Samozřejmě, zapojení Íránu do konfliktu v Jemenu je protiváhou saúdskoarabských kroků v Sýrii. Celý regionální problém může být vyřešen pouze komplexní dohodou mezi blízkovýchodními státy.

Írán chce ukončit konflikt v Jemenu, pokud Saúdská Arábie uzná jeho zájem v dalších oblastech regionu.

Takže se musí obě strany shodnout na rozdělení vlivu na Blízkém východě?

Upřímně, Jemen a Sýrie jsou velmi odlišné konflikty. V Sýrii vše začalo jako střet opozice a vlády, až poté zahraniční státy intervenovaly a zapletly se do konfliktu. Ale v Jemenu se jednalo o legitimní vládu, vymklo se to a Saúdská Arábie intervenovala. Jestliže se někdo okamžitě zapletl do Jemenu, tak to byli Saúdové, ne Írán.

Chápu, že pohled obou stran bude velice odlišný. Ale obecně, dělají arabské země, Írán, ale i Turecko, dost pro to, aby byla civilistům aspoň poskytnuta potřebná humanitární pomoc? Přispívá Írán humanitární misi OSN v Jemenu?

Írán se snažil, ale Saúdská Arábie to nepovolí. Bylo to zablokováno.

Saúdská Arábie přispívá?

Ta pouze intervenuje.

A v Sýrii?

Začátkem jara byl íránský ministr zahraničí Džavád Zaríf v Bruselu a řekl, že Írán chce nejen poslat pomoc Sýrii, ale také přispět k vyjednávání.

Je to myšleno upřímně, či se jedná pouze o prázdné sliby? Jen o ujištění Evropy?

Ne, nejde pouze o ukonejšení Evropy. Je to přímo prospěšné i pro Írán. S Jemenem to je jiné, protože je daleko od hranic Íránu. Může se sice snažit o humanitární pomoc, ale ohledně Sýrie má přímé obavy. Přispěním k obnově Sýrie se Írán může snažit zamezit domácí teroristické hrozbě.

S Jemenem se to má podobně jako turecká snaha o poslání pomoci do Gazy, která je blokována Izraelem. Před dvěma lety proběhla sbírka, Írán ji chtěl poslat do Jemenu, ale Saúdové poslali loď zpět.

Přesuňme se k Iráku. Jaký vliv bude mít zvolení politického bloku Muktady Sadra, který je označován za odpůrce Íránu, na Blízký východ?

Myslím si, že samotné označení Sadra jako protiíránského je přeceňováno a nereflektuje realitu. Sadr sám má dlouhodobé osobní vazby na Írán, na íránské duchovenstvo a pouze v posledních dvou třech letech se začal diverzifikovat.

A byli to Saúdové, kdo se snažili z toho těžit a posunout Sadra na protiíránskou stranu.

Jak důležité je pro Saúdskou Arábii získat Sadra na svoji stranu?

Je jedním z nejvlivnějších šíitských kleriků v Iráku. Pokud můžete, jako Saúdská Arábie, získat někoho ze šíitské komunity, kdo se vymezuje proti Íránu, nebo se aspoň snaží posunout zahraniční politiku Iráku k odmítnutí spojenectví s Íránem, tak je to samozřejmě velmi výhodné.

Proč na to přistoupil?

Snažil se využít této příležitosti, aby získal voliče a hlasy. Vystupoval tedy jako nezávislá postava, která není pod vlivem Íránu, a zároveň může dělat kompromisy mezi Saúdskou Arábií a Íránem, manévrovat mezi nimi. Neznamená to však, že se bude chovat agresivně vůči Íránu.

To skoro zní, jako kdyby to mohl být stabilizační prvek, spíše než destabilizační, pokud Irák balancuje mezi dvěma regionálními mocnostmi. Opravdu tomu tak je?

Pravda je, že pár dní po volbách se Írán snažil aktivně najít kompromis mezi jednotlivými šíitskými stranami. Snaží se tak sblížit koalici Hádího Amírího, která je přímo podporovaná Íránem a má nejužší napojení na Írán, s hnutím Sadra a s koalicí Núrího Málikího.

A zprávy hovoří o tom, že to je do značné míry úspěšné. V dlouhodobém měřítku si tak nemyslím, že by tyto volby měly na Írán velký negativní dopad. Sadr sám ví, že pokud chce vyřešit všechny problémy, tak musí zachovat vztahy s Íránem. Neočekávám velkou změnu jak v domácí, tak v zahraniční politice Iráku.

Související