Chudý africký stát Rwanda, nechvalně proslulý dlouholetou občanskou válkou a genocidou etnické skupiny Tutsiů, dostává jako člen Společenství národů (Commonwealth) zahraniční pomoc od Velké Británie. Celkem jde o 62 milionů liber, tedy necelých 1,9 miliardy korun, ročně. Přesto chudý stát vydává peníze na sponzorování jednoho z nejbohatších světových fotbalových klubů, londýnského Arsenalu FC. Upozornil na to britský bulvární deník Daily Mail.

Despotický vládce Rwandy Paul Kagame přispěl Arsenalu částkou 30 milionů liber (téměř 900 milionů korun) na propagaci své země na dresech. Díky tomuto daru dostanou on i jeho spolupracovníci exkluzivní místa ve VIP boxech na domácím stadionu Arsenalu na severu Londýna. Dále diktátor obdržel i množství vstupenek na zápasy a přístup k hvězdám týmu, se kterými může natáčet reklamní materiály.

Sdělení "Visit Rwanda" bude během následujících tří let vytištěno na levém rukávu dresů Arsenalu a bude se objevovat i na velkoplošných obrazovkách na hřišti za roční náklady 300 milionů korun.

Lidé, kteří pomoc rozvojovým zemím kritizují, používají sponzorování Arsenalu chudou Rwandou jako příklad plýtvání peněz britských daňových poplatníků. Tamní vláda pošle rozvojovým zemím světa ročně přes 13 miliard liber, největšími příjemci jsou Pákistán, Sýrie, Etiopie, Nigérie a Afghánistán, peníze však posílají Britové i Číně. 

Loni přispěla Velká Británie Rwandě v přepočtu 800 miliony korun na boj proti chudobě a dalších 1,1 miliardy dostala africká země na rozvojovou politiku, která má za cíl zlepšit situaci v zemi. I tak ale zůstává velká část nemocnic, škol, kanceláří i běžných domů většinu dne bez elektřiny. V některých oblastech se opožďují výplaty učitelům i o pět měsíců.

Většina lidí ve Rwandě žije v chudobě, čtvrtina obyvatelstva pak dokonce ve stavu extrémní chudoby, tedy s méně než třiceti korunami na den. 

Kagame, který je obviněn z vraždění a mučení svých odpůrců, však místo pomoci obyvatelům investuje do "prestižních" projektů. Kromě nápisů "Visit Rwanda" (Navštivte Rwandu) na fotbalových dresech utrácí i za aerolinky RwandAir, které týdně prodělávají 22,2 milionu korun a režim je musí finančně podporovat už od roku 2002.

Drahá propagace chudé země se neobešla bez kritických komentářů. Britský poslanec Andrew Bridgen popsal dohodu jako "vlastní gól". 

"Britští daňoví poplatníci budou určitě šokovaní po zjištění, že země, která dostává obrovskou finanční podporu od Spojeného království, pumpuje miliony do pohádkově bohatého londýnského klubu. Je to absurdní příklad naprosté idiocie, na níž je založen tento systém (zahraniční pomoci)," dodal Bridgen. 

Rwandský bojovník za lidská práva Rene Mugenzi, který žije v Londýně a jehož život prý ohrožují Kagameho nájemní vrazi, nedokáže uvěřit, že Arsenal na tuto dohodu skutečně přistoupil. "Jak může země, která dostává desítky milionů liber pomoci od Velké Británie, utrácet peníze na podporu londýnského fotbalového klubu jen proto, že mu fandí její prezident?" podivuje se. Podle něj by mělo Spojené království přestat Rwandě finančně pomáhat, protože tak vlastně "osvobodí" tamní vládu od toho, aby zacházela s veřejným rozpočtem takovýmto způsobem.

Již dříve vyjádřila ministryně pro zahraniční rozvoj Penny Mordauntová znepokojení nad tím, že britská vláda neví, jak se s jejími penězi nakládá.

Zástupci Arsenalu celou situaci vidí úplně jinak. Podle nich je nyní Rwanda jednou z nepokročilejších a nejrespektovanějších afrických zemí. Věří, že toto partnerství pomůže Rwandě splnit cíle v oblasti cestovního ruchu. Arsenal chce také posílat do Rwandy profesionální fotbalisty, kteří pomohou trénovat místní nadějné talenty.

Generální ředitelka Rwandské rozvojové rady Clare Akamanziová také obhajuje sponzorování Arsenalu. "Každý, kdo kritizuje naši dohodu s Arsenalem kvůli tomu, že je Rwanda chudým státem a příjemcem zahraniční pomoci, si buď přeje, aby takovou zemí Rwanda zůstala, nebo nerozumí tomu, že v jakékoliv obchodní činnosti jsou náklady na marketing klíčovou součástí výdajů," prohlásila. Podle ní kontrakt spadá do stejného marketingového uspořádání, jako například pořádání výstav o turismu ve Rwandě.

Akamanziová dodává, že rwandským národním cílem je zdvojnásobit příjmy z cestovního ruchu na 18 bilionů korun do roku 2024. Toho však údajně nelze docílit pouhým sezením, stát musí být aktivní v marketingu "inovativním způsobem". Kritici se proto mají "uvolnit a nechat svět navštívit Rwandu".

Související