Na rozdíl od Francie a Velké Británie se Německo rozhodlo vyřadit do roku 2022 všechny jaderné elektrárny. V provozu jich zatím zůstává sedm. Po atomové energii přichází na řadu také útlum těžby uhlí a odstavování uhelných elektráren. V úterý v Berlíně poprvé zasedala zvláštní komise, jež má spolkové vládě do konce roku předložit návrh, jak by se mělo v této citlivé záležitosti postupovat. Německo je největším producentem hnědého uhlí na světě.

Podle spolkového ministra hospodářství Petera Altmaiera proto půjde o nejhlubší zásah do struktury německé energetiky se značnými sociálními dopady.

Komisi, jež má 42 členů, spolupředsedají dva bývalí předsedové zemských vlád z východního Německa. Matthias Platzeck z Braniborska a Stanislaw Tillich, jenž je lužickosrbské národnosti a stál v čele Svobodného státu Sasko.

Z plánovaného útlumu těžby uhlí mají největší obavy lidé v klíčových těžebních regionech. V západním Německu je to oblast Porúří, v bývalé NDR středoněmecký uhelný revír, zahrnující Sasko a Sasko-Anhaltsko, a dále saská Lužice a Braniborsko.

V řidčeji obydlených východoněmeckých regionech by byla ztráta tisíců pracovních míst bolestivá. V souvislosti s tím se vracejí vzpomínky na rozpad tamního průmyslu po znovusjednocení Německa v roce 1990. "Takový šok se ale opakovat nebude," ujišťuje Michael Kretschmer, předseda saské vlády. Pro útlum uhlí doporučuje přechodné, nejméně dvacetileté období.

Varování zaznívá i ze západního Německa. "Je vyloučeno, abychom se uhlí zbavili ještě před rokem 2030, neboť obnovitelné zdroje do té doby nebudou schopny uspokojit poptávku průmyslu a domácností," uvádí Armin Laschet, předseda vlády Severního Porýní-Vestfálska. Před ukvapeným útlumem těžby uhlí varuje také Rolf Martin Schmitz, šéf energetického koncernu RWE. "Bez tohoto paliva se nemůžeme obejít do té doby, dokud podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny nestoupne na 65 procent," cituje Schmitze server Faz.net. Energii z uhlí by měly nahradit hlavně větrné elektrárny a vyšší dovoz zemního plynu.

Uhelné elektrárny jsou stále se sedmatřicetiprocentním podílem hlavním výrobcem elektřiny v Německu. Spolkový svaz hnědého uhlí uvádí, že na těžbě tohoto paliva přímo i nepřímo závisí zhruba 70 tisíc pracovních míst. Země ho ročně těží kolem 170 milionů tun.

Zastánci "čisté" energie poukazují na to, že Německo kvůli vysokému podílu uhlí nesplní svůj strategický cíl − snížit objem emisí oxidu uhličitého do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990 o 40 procent.

"Otálení s útlumem těžby uhlí znamená, že nikdy nesplníme cíle v ochraně klimatu. Je to v rozporu s modernizací naší energetiky, jejíž perspektivu vidíme ve větru a slunci," prohlašuje mluvčí hnutí Greenpeace v Německu Christoph von Lieven. Podle něj Německo každý rok vyrábí nadbytek elektřiny a tak tomu bude i v případě, že do roku 2020 budou ze sítě odpojeny nejstarší uhelné elektrárny vypouštějící nejvíce oxidu uhličitého.

Německé uhlí zajímá i české podnikatele. Do hnědouhelných dolů ve východní části země investoval Energetický průmyslový holding Daniela Křetínského. Na jaře roku 2016 spolu s dalšími investory napojenými na banku J&T koupil doly a elektrárny o výkonu 8000 megawattů od švédského Vattenfallu. "Hnědé uhlí považuji za dobrý produkt," uvedl v březnu roku 2015 v rozhovoru pro list Handelsblatt Křetínský. Podle něj má toto palivo stále budoucnost, byť omezenou.

Na akvizice v západoevropské klasické energetice se hodlá zaměřit nový holding Pavla Tykače Seven Energy. Ten je připraven investovat přes miliardu eur.

UHLÍ V NĚMECKÉ ENERGETICE

UHLÍ V NĚMECKÉ ENERGETICE