Indové se snaží dostat tam, kam ještě žádný národ před nimi - na jižní pól Měsíce.

Plánují tam zjišťovat potenciál těžby látky, jejíž přeměňování na jadernou energii neprodukuje nebezpečný odpad a jejíž využití by mohlo zajistit energii pro celou Zemi na nejméně 250 let. Jde o helium-3, které by se mohlo nacházet i na jižním pólu Měsíce. 

Indická kosmická agentura ISRO, ekvivalent americké NASA, už oznámila, že v říjnu bude její robotické vozítko rover prozkoumávat panenské oblasti měsíčního povrchu a analyzovat vzorky kůry tohoto vesmírného tělesa ve snaze nalézt známky vody a helia-3.

Předseda ISRO Kailasavadivoo Sivan prohlásil, že země, které budou mít kapacity přivézt tuto látku na Zemi, budou v budoucnu hrát zásadní roli. "Nechci ale být pouhou součástí této skupiny států. Chci je vést," dodal vizionářsky pro server Bloomberg.

Co je helium-3?

Vzácný izotop helia, tvoří asi 0,000137 % celkového množství tohoto prvku v přírodě.

Vzniká bombardováním lithia přírodními neutrony. Ty pocházejí ze samovolného štěpení a jaderných reakcí s kosmickým zářením.

Na Měsíci se po miliardy let hromadí ve svrchní vrstvě horninového materiálu na povrchu pocházejícího ze slunečního větru. Nachází se také v atmosférách plynných obrů. V zemské atmosféře se vyskytuje jako pozůstatek po testování jaderných zbraní.

Rover by měl sbírat informace minimálně 14 dnů. Pořízené snímky pak bude posílat přistávacímu modulu, který je přepošle na centrálu ISRO k analýze.

Přítomnost helia-3, nazývaného také tralfium, na Měsíci byla potvrzena díky vzorkům, které přivezli astronauté Apolla 17 v roce 1972.

Látka se na povrch Měsíce dostala díky slunečnímu větru, které bombardovaly povrch obrovským množstvím tohoto izotopu. Měsíc totiž není, na rozdíl od Země, chráněn geomagnetickým polem.

Podle Evropské kosmické agentury by se helium-3 mohlo využít v jaderných reaktorech jako náhrada za dosavadní uranovou rudu. Tralfium navíc není radioaktivní a neprodukuje nebezpečné odpady a jaderná energetika by díky tomu mohla být bezpečnější a čistší.

Předpokládá se, že se na Měsíci nachází milion tun helia-3, ale na Zemi je možné dopravit pouze čtvrtinu z tohoto množství. I tak by to ale mělo stačit k pokrytí světové poptávky po dobu nejméně dvou století, možná i pěti. Tuna této vzácné látky stojí odhadem pět miliard dolarů (112 miliard korun), 250 tisíc tun helia-3 by se tedy dalo teoreticky zpeněžit za více než 31 trilionů korun. 

Je ale zřejmé, že problémem bude logistika těžby a přeprava helia-3 na naši planetu. Nesnadná bude i výstavba jaderných elektráren k přeměně tohoto materiálu na energii. Cena bude doslova astronomická.

Na těžbu na Měsíci se zatím vztahují pouze velice vágní regulace, Spojené státy a Lucembursko však umožnily soukromým subjektům ponechat si to, co si tam vydolují. Situace může dospět k bodu, kdy Měsíc bude mít stejný status jako mezinárodní vody - státy je nemohou vlastnit, a ryby tak po ulovení patří rybářům, kteří je uloví.

Indická vláda reaguje na příliv komerčních firem v kosmickém prostoru tím, že připravuje právní předpisy upravující startování družic či registrování společností. Regulace se ale netýkají těžby na Měsíci.

S velkolepými byznysovými plány své země příliš nesouhlasí jediný indický astronaut Rákeš Šarma, který v roce 1984 strávil osm dnů na palubě sovětské kosmické lodi Sojuz T-11. Podle něj by národy i soukromé společnosti měly namísto snahy o těžbu vzácných látek spolupracovat na rozvoji lidských kolonií jinde, protože Země brzy vyčerpá své přírodní zdroje, a navíc čelí potenciálním přírodním katastrofám, jakými může být například srážka s asteroidem.

"Nemůžete jet na Měsíc a kreslit tam hranice. Chci, aby Indie ukázala, že je schopná využívat vesmírné technologie ve prospěch lidí," dodává Šarma.

Indie už zvládla v roce 2008 vyslat do vesmíru sondu Čandraján-1 (v hindštině Měsíční loď), která rok testovala indické technologie a prováděla vědecký výzkum. Mise byla úspěšná, zjistila totiž, že se na povrchu Měsíce skutečně vyskytuje velké množství molekul vody.

ISRO má v dlouhodobějším časovém horizontu v plánu stavbu vesmírné stanice na oběžné dráze a vyslání svých astronautů na Měsíc. To se ale zatím povedlo pouze Američanům.

Na druhou stranu jedinou zemí, které se v tomto století podařilo vyslat na Měsíc landery a rovery, je Čína. Stalo se tak v roce 2013 v rámci programu Čchang-e 3. Na tento úspěch chce tamní režim letos navázat vysláním průzkumného vozu na odvrácenou stranu Měsíce, jež je zatím neprobádaná.

Související