Vážení čtenáři,

není to tak dávno, co mi významný pražský developer Tamir Winterstein líčil své podnikatelské začátky. Narodil se v Československu, ale léta žil v Izraeli. V roce 2001 přišel do Prahy a vycítil příležitost pro rozvoj města v oblasti developmentu. Když si ale vyslechl, že nový Metropolitní plán bude až v roce 2010, dotyčnému odvětil: "Neblázněte, já tu v roce 2010 nebudu." Mýlil se. Máme rok 2018, Tamir Winterstein stojí na prahu sedmdesátky a ještě se na odchod do důchodu necítí. "Přibližujeme se k horizontu, ale ten horizont se posouvá," ilustruje přípravu Metropolitního plánu − pro Prahu naprosto klíčového dokumentu, který určuje, kde se smí co stavět či v jakém objemu. Winterstein si zajistil zajímavé rozvojové pozemky, jejichž zástavbu územní plán znemožňuje.

Současný územní plán je z roku 1999, je dávno zastaralý, a schválení nového dokumentu se neustále odkládá. Dnešní předpoklad je, že nový Metropolitní plán začne platit v roce 2023, ale i k tomuto datu jsou někteří byznysmeni skeptičtí. Léta běží, všichni stárnou a někteří vyzrálí realitní profíci si uvědomují, že development velkých rozvojových území je jen pro mladší generace. I kdyby totiž územní plán investiční záměr dovoloval, vyřízení veškerých papírů pro samotnou stavbu může trvat tři, ale spíše pět i deset nebo více let. Jejich rozhořčení je pochopitelné.

A není to jen o soukromém byznysu. Absence Metropolitního plánu a zdlouhavé povolování staveb se týkají i města, které by se třeba rozhodlo postavit obecní byty. Všichni lidé potřebují bydlet. Většina Čechů si přeje bydlet ve vlastním, ale mladí lidé se dnes často musí spokojit s bydlením v nájmu. Jenže i to k platům ve velkých městech včetně Prahy neúměrně podražuje. Různé politické strany proto před komunálními volbami vyrukovaly s různými nástroji k zajištění dostupného bydlení. Investoři jim ale dokola opakují, že klíč je ve zrychlení povolování staveb.