V den, kdy ministryně financí Alena Schillerová přiznala, že nemá tušení, kde napřesrok vezme 3,5 miliardy na chystané zvýšení rodičovského příspěvku, oznámil resort financí další skvělý výsledek státního rozpočtu, a to za prvních devět měsíců letošního roku. Rozpočet − ač naplánován se schodkem 50 miliard korun  − dosáhl přebytku 16,8 miliardy. Po odečtení příjmů z Evropské unie, kterou sice nemáme moc rádi, ale neobejdeme se bez jejích peněz, to ovšem už tak skvěle nevypadá. Stát v době rekordního růstu ekonomiky dokázal z tuzemských zdrojů utratit o 5,2 miliardy více, než mu přišlo na účet.

A ani struktura příjmu není zrovna úžasná − nejvíc rostou příjmy z daní a sociálních odvodů zaměstnanců díky rekordní nezaměstnanosti. Víc než jindy stát získává z daní placených při nabytí nemovitosti, což potvrzuje nenormální situaci na trhu s bydlením vyznačující se vysokou poptávkou a růstem cen. Zbytek − ať už jde o DPH, firemní daň či spotřební daně − žádné výjimečné zvýšení neukazuje. A to přes všechna vylepšení typu evidence tržeb či permanentních kontrol finančních úřadů.

Rozpočet na příští rok na tom má být podle plánu o něco lépe než ten letošní, ve skutečnosti ale neexistuje jediný důkaz, že to tak skutečně bude. Výdaje ministerstva školství budou rekordní. Rozpočet ministerstva práce bude rekordní − a to tam nejsou ani započítané rodičovské dávky, které se v celkové sumě několika set miliard zdají být jen jako pár drobných.

Opozice sice rozpočet kritizuje, ve chvíli, kdy ale dojde na to, že nebude dost peněz na rodičovskou, začne vehementně požadovat, aby se na tak zásadní věc našly. Kdekoliv. Bezpochyby se najdou. Jakož i na spoustu dalších věcí, proti kterým se opozici těžko protestuje, protože si tím žádnou přízeň nezíská. Prázdnotu na straně příjmů ovšem tyhle bohulibé počiny nevylepší. Pokud chce stát utrácet, musí vědět z čeho. Tedy zda třeba zvýší daně. A pokud chce opozice šetřit, musí také říct na čem. Obojí je extrémně obtížné. Zejména ve chvíli, kdy rozpočet hlásí přebytek.