Když se Theresa Mayová stala britskou premiérkou, média ji automaticky začala srovnávat s Margaret Thatcherovou, přezdívanou "železná lady". Brzy se ale ukázalo, jak velký je to nesmysl − Mayová zbytečně vyvolala předčasné volby a během kampaně si počínala tak katastrofálně, že přišla o většinu v parlamentu. Kvůli hádkám o to, jak má vypadat brexit, se jí navíc sype pod rukama její Konzervativní strana.

Prakticky všichni si udělali názor − Mayová není železná lady, ale velmi slabá premiérka. Teď ale udělala hodně pro to, aby aspoň část kritiků přesvědčila o opaku. Dokázala se státy Evropské unie dojednat dohodu o podobě brexitu, která je pro Británii určitě přijatelnější než řada alternativ. Pevně za ní stojí a v rétorických soubojích ji dokáže hravě obhájit před radikálními konzervativními euroskeptiky.

To vše nemusí stačit − Mayová v Dolní sněmovně pro podporu své podoby brexitu stále nemá dost hlasů a je dost možné, že je ani nezíská. Ale musíme jí projevit uznání za to, jak silně a přesvědčivě se pere za něco, co je podle ní v zájmu její země.

Má to ovšem v jednom směru usnadněné − její odpůrci zatím předvádějí skutečně tragický výkon. Skoro v každé větě ukazují, jak málo toho o EU a o fungování Británie v jejím rámci vědí. A jaký hazard se svou vlastní zemí provádějí, když mluví o odchodu z EU ve zlém bez jakékoliv dohody.