Trochu jako v pohádce o Popelce si ve středu mohli připadat poslanci ústavně-právního výboru sněmovny, když se probírali třemi poslaneckými návrhy ústavního zákona o obecném referendu. Prvním z dílny okamurovců, druhým od ČSSD, třetím komunistickým. Magickou trojkou ale idylka končí. Ani z jedné předlohy či jejich rýsujícího se kompromisu žádná slušivá róba pro současnou českou demokracii nebude.

Jednoduše proto, že vpouštět do politické arény nevypočitatelnou šelmu jménem plebiscit a upravovat kvůli tomu ústavu zrovna v době boomu populistických stran i prezidenta je nerozum a hazard. Hrozí totiž, že místo lepšího vyjádření vůle lidu se u nás referendum zvrhne jen v nástroj partají, zájmových skupin či jednotlivců ke zvyšování volebních preferencí. Což dorazí zbývající důvěru v politiku, demokracii i její hodnoty. Všude tam, kde v historii vládli populisté nebo extremisté, posloužily plebiscity většinou jen upevnění jejich moci.

Může znít nadějně, že předběžná shoda "proreferendových" stran se postupně blíží spíš umírněným představám sociálních demokratů. Už není ve hře původní nápad SPD či KSČM, že by k vyhlášení plebiscitu stačila petice s pouhými sto tisíci podpisy občanů. Ani zřejmě nehrozí, že by o výsledku referenda rozhodla jen nadpoloviční většina fakticky hlasujících. Chystaný komplexní pozměňovací návrh má jako podmínku vyhlášení stanovit nejméně 450 až 500 tisíc petentů. Přičemž vítězný tábor v referendu by musel přesvědčit minimálně 25 procent všech oprávněných hlasujících, tedy zhruba dva miliony občanů Česka.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak asi dopadne návrh na referendum a potřebujeme ho?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se