Až bude nejhůř, začne se to najednou obracet k lepšímu. Pravdivost teze bývalého prezidenta Václava Havla, jíž se na sklonku života snažil povzbudit českou společnost, si teď ověřuje ČSSD. Loni v říjnu se strana ocitla v troskách kvůli vnitřní rozhádanosti, myšlenkové sterilitě a bezmocnému sekundování ve vládě šéfa ANO Andreje Babiše. S blížícím se březnovým sjezdem ale přesto nečekaně ožívá.

Nositelem nové naděje ovšem není názorová platforma Zachraňme ČSSD. Ta pod vedením starých známých tváří, jako jsou Jiří Zimola, Jaroslav Foldyna, Michal Hašek nebo Zdeněk Škromach, nabízí jen samé prošlé zboží. Vzývaný návrat k "tradičním sociálnědemokratickým voličům" nepředstavuje nic jiného než míchání osvědčeného populistického koktejlu z dob předsednické éry Miloše Zemana v 90. letech.

Nové mladé a výrazné osobnosti vzešly z liberálního křídla stranického šéfa Jana Hamáčka. Ministr zahraničí Tomáš Petříček, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová či poslanec a exstarosta Písku Ondřej Veselý nabízejí čitelnou i principiální politiku. A všichni tři si chtějí na sjezdu říct o místopředsednickou funkci.

Pokud uspějí, bude možné mluvit o docela nové garnituře v čele strany. Už teď jí uvolňují prostor svými rezignacemi třeba dosavadní místopředseda poslaneckého klubu Jan Birke nebo poslanec Milan Chovanec. Nové tváře mají jasno ohledně programového směřování, chtějí moderní, široce rozkročenou levicovou stranu západního typu.

Těžko zatím říct, do jaké míry to může oslovit voliče. V podání Bohuslava Sobotky byly podobné snahy propadákem. Jenže přímočarý Petříček nebo energická Maláčová mají větší naději zaujmout.

Pro zimolovce, foldynovce či zemanovce z toho může plynout jediné. Založit si novou partaj, kde by mohli nabízet svoji radikální politiku. A časem třeba splynout s okamurovci nebo komunisty.