Na českém pivu má rád jeho pitelnost. Češi na rozdíl od Britů nemají vůči tomuto nápoji předsudky, pochvaluje si britský autor knihy o pivech

Adrian Tierney-Jones je světově jedním z nejuznávanějších autorů, kteří píší o pivu. Knihy "1001 piv, která musíte ochutnat, než umřete" se po celém světě prodaly statisíce kusů. Stálý autor britského deníku Telegraph říká, že nejvíce ho baví zjišťovat příběhy, které se skrývají za jednotlivými druhy piv. Jeho nesporný literární talent mu v loňském roce vynesl také cenu Beer Writer of Year britského sdružení autorů píšících o pivu.

Přitom Adrian Tierney-Jones začal svět piva skutečně objevovat až ve věku téměř třiceti let. Se smíchem přiznává, že coby rockový muzikant a následně novinář píšící o populární hudbě nebo o filmu pil v zásadě všechno, co bylo na stole. "Někdy koncem osmdesátých let jsem přijel za svým kamarádem Keithem do nizozemského Eindhovenu. Byli jsme v baru a on mi doporučil ochutnat Duvel. Mohlo by se ti to líbit, ale je to trochu silnější. Já se okamžitě zamiloval. Do té lahve ve tvaru kuželky a hlavně do té plné chuti a vůně. Tak jsem jich tam vypil osm. Když jsme odtud vyšli, musel jsem se chytit pouliční lampy, vypadalo to jako v grotesce. Druhý den mi tedy nebylo nejlépe," směje se dnes Adrian.

Tvrdá srážka se světem silných belgických piv ho ale neodradila. "Vrátil jsem se z té dovolené do Británie a začal číst sloupek v deníku Independent od Michaela Jacksona. To byla vlastně první rubrika, která se v celostátním deníku nevěnovala vínu nebo whisky, ale pivu. Začal jsem si shánět piva, o kterých Jackson psal, a otevřel se mi úplně nový svět. Přitom to celé začalo jednou propitou nocí v Eindhovenu," vzpomíná na své pivní začátky Adrian Tierney-Jones. Michael Jackson, novinář s vizáží roztržitého medvídka, má díky svému psaní a hlavně pořadu Beer Hunter na BBC po zásluze pověst člověka, který ovlivnil několik generací milovníků chmelového nápoje.

Stejně jako jeho velký vzor i Adrian Tierney-Jones za pivem hodně cestuje. "Dnes v pivotékách můžete sehnat piva z celého světa. Jsou lidé, kteří prostě sedí doma, objednají si piva, která chtějí zrecenzovat, a pak o nich píší. Já ale nechci psát, že tohle pivo bylo chmeleno odrůdou Hallertau a má takovouhle hořkost. To by mě absolutně nebavilo a myslím, že ani čtenáře. To není poctivé," tvrdí britský novinář. Hodí se mu tedy, že píše i o cestování. "Když chcete napsat o vzácném slanokyselém druhu piva gose, tak musíte jet do Lipska a projít si pár barů, kam chodí místní. West Coast IPA, styl, který odstartoval revoluci řemeslných pivovarů ve Spojených státech, jsem pil s výhledem na Tichý oceán nedaleko San Franciska. V Belgii jsem pil jejich slavný lambik v baru ve vedlejší uličce, kde obsluhovala snad stoletá paní a byl jsem tam jediný cizinec. Ochutnal jsem i kukuřičné pivo chicha v Ekvádoru. Je to teda dost strašné," směje se Adrian Tierney-Jones.

V Česku vás za pití piva neodsuzují

Cestování za pivem ho logicky zavedlo i do Česka. "Já mám opravdu rád Pilsner Urquell a Budvar, naštěstí už začátkem devadesátých let nebyl problém je v Británii sehnat. Poprvé jsem u vás byl v roce 2005, kdy mě a pár dalších kolegů pozvali do Plzně. Tehdy pivovar koupil koncern SAB Miller a panovaly obavy, že se to projeví na kvalitě. Tak jsme strávili celý den setkáváním se sládky, prohlídkou provozů včetně toho historického, aby nám ukázali, že se nemění vůbec nic. Pak nás ovšem odvezli do Prahy, kde jsme měli přednášku o českém sladu od člověka z výzkumného ústavu pivovarnictví. Ten vypadal jako komunistický profesor a dával nám najevo, že my jako Britové českému pivu vůbec nemůžeme rozumět," usmívá se vzpomínce Adrian Tierney-Jones. Tehdy ho také čeští přátelé naučili, že pokud už nechce přinést další pivo, má položit na sklenici tácek. "To byla v tom tempu docela důležitá znalost," podotýká s typickým britským humorem novinář.