Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu se jisté míry stalo parodií sebe sama. Účastníci dávali najevo, jak důležitá je ochrana klimatu, hodně se o něm diskutovalo hlavně první den, přičemž mnozí z nich přiletěli do Švýcarska svými soukromými tryskáči, a tím pádem za sebou nechávají přímo mamutí uhlíkovou stopu. Úvodní projev měl nový brazilský prezident Jair Bolsonaro, přezdívaný "tropický Trump", který je pravým opakem globalizované elity, jež si v Davosu dává dostaveníčko. Bolsonaro byl zároveň náhradním řečníkem místo Donalda Trumpa, jenž zůstal doma kvůli částečnému zavření vlády − tzv. shutdownu −, protože se s opozičními demokraty nemůže dohodnout na podobě rozpočtu.

Do Davosu nezamířili ani další tradiční účastníci, řada z nich i proto, aby je v době populismu nekompromitovalo setkání se světovou elitou. Trump zakázal přicestovat členům své vlády s odůvodněním, že když nedostávají peníze zaměstnanci vlády, tak si nemohou ministři něco takového dovolit. Nějak přitom opomenul, že objednané hotely a služby cca za tři miliony dolarů bude muset americká vláda stejně uhradit. Britská premiérka Theresa Mayová se topila ve snaze o dohodu s parlamentem o brexitu a francouzský prezident Emmanuel Macron dal (oficiálně) místo globální smetánce stovek firem a politiků přednost setkání s diskusemi a (naštvanými) občany.

Přes všechny úsměvy a povinný optimismus letošní Davos byl prostě příkladem toho, že globalizace tak nějak přestala fungovat, není už prioritou nejsilnějších demokratických států, které řeší své vlastní problémy a jsou jimi čím dál více pohlceny. Někde je to vědomé rozhodnutí se od světa více izolovat jako v případě Spojených států a Donalda Trumpa.

Jinde je to výsledek nejasné a nesystematické politiky jako v případě Velké Británie nebo následek tlaku nespokojených občanů jako ve Francii.

Mizející umění kompromisu

V zavedených demokraciích jsme svědky někdy až dětinského jednání, když třeba šéfka Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová znemožní prezidentovi přednést tradiční zprávu o stavu unie a on jí na oplátku neumožní cestovat s delegací do zahraničí. Nejvyšší špičky americké politiky jako by zapomněly na umění kompromisu, jež si liberální demokracie vybudovala. Podobně se chovají v případě brexitu příslušníci britské elity v parlamentu. A francouzský prezident se přímo lekl protestů žlutých vest a rozhodl se pokračovat v tom, co už začal svým zvolením − obejít umírající či mrtvé politické strany a vydat se cestou co nejpřímější demokracie.

Ano, politické strany, kdysi hlavní převodová páka liberální demokracie mezi voličem a mocí, přestávají fungovat. Podobně jako tradiční média ztratila v době internetu svoje předchozí výlučné postavení filtru a zdroje informací, politické strany přišly o jedinečnost moderátora a tlumočníka veřejného zájmu. Výsledkem je snaha o co nejpřímější politickou komunikaci bez zpětné vazby a kritického zhodnocení. Stačí chvíli sledovat třeba twitterový účet Donalda Trumpa, který například pomocí telefonu a 280 znaků odvolává ministry a vyhlašuje obchodní války. Veřejné mínění čím dál více formují sociální sítě, podporující vyhrocení argumentů, uzavírání se do jednotlivých názorových bublin a v podstatě beztrestného překračování všech hranic a norem, které byly v liberální demokracii spjaty s respektem vůči odlišným názorům a oponentům. Poláci by mohli po vraždě primátora Gdaňsku Pawla Adamowicze vyprávět, kam může zajít taková vyšponovaná debata.

V takové situaci je mnohem složitější než dřív dojít k onomu kompromisu, jejž většina ve výsledku respektuje a který tím pádem byl a je jedním ze základních stavebních kamenů liberální demokracie. Místo toho na příkladech tradičních a kdysi vzorových demokracií USA, Velké Británie a Francie vidíme, jak vypadá takový shutdown západní demokracie v praxi.

Z americké politiky budování spojenectví doma i ve světě, založené na hodnotách, se stává transakční vztah něco za něco. Ukazuje se, že Donald Trump po dvou letech vlády dosáhl stavu, kdy už ho ve vládě opravdu nekoriguje nikdo, kdo by například zastával názor, že Spojené státy potřebují ke své vlastní ochraně dlouhodobý vztah se spojenci, kteří mají podobně nastavený hodnotový žebříček. Trump a jeho okolí se domnívají, že stačí mít s jednotlivými státy společné nebo protichůdné zájmy a v případě, že se tyto zájmy shodují, je možné na jednotlivých kauzách v podstatě ad hoc spolupracovat.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Co se teď odehrává v okolí Donalda Trumpa a proč už nemá nikoho, kdo by ho korigoval?
  • Které dvě země překvapivě zatím nepodléhají sebedestrukci?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se