Ve vhodnější chvíli nemohla ta zpráva přijít. Zatímco z Hradu přicházejí výroky bořící důvěru občanů v nezávislost českých soudů, u Obvodního soudu pro Prahu 7 prohrál spor prezident Exekutorské komory České republiky Vladimír Plášil. Podle zatím nepravomocného rozsudku by měl vrátit 25 tisíc korun ženě, od níž si předtím sumu coby ještě řadový exekutor naúčtoval jako náklady na vedení exekuce, která však byla zastavena.
Rozsudek je to významný dvojnásob. Nejenže rozptyluje rozšířenou představu, že hlavouny justice jenom brání. Především ale prosekává novou cestu ke spravedlnosti v zemi, kde se téměř každý desátý obyvatel potýká s exekucí a půl milionu lidí čelí třem a více exekucím naráz. Soudy už v řadě případů exekuce zastavují. Důvodem jsou hlavně problémové úvěrové a rozhodčí smlouvy, podle nichž mohli až do roku 2016 řešit nesplácení úvěrů místo soudů soukromí rozhodci, spjatí většinou s věřitelem. Zatím však bylo jen na samotných exekutorech, jestli v případě neplatné exekuce vrátí naúčtované náklady na řízení. Mnozí tak nečinili, ale teď by zřejmě museli − díky rozsudku ohledně Plášila, pravomocnému verdiktu Krajského soudu v Ostravě, který už loni obdobně nařídil frýdecko-místeckému exekutorovi Jaroslavu Kocincovi vrátit 50 tisíc korun.
Česko bylo dlouho rájem exekutorského byznysu. Politiky nastavený systém totiž neplatiče doslova vyrábí, když většinu vymáhané sumy obvykle tvoří právě náklady na exekuci. Až vznikl dojem, že tento druh podnikání vlastně nemá žádné riziko. Jenže tak to nebylo a není, jak sice pozdě, ale přesvědčivě konstatují oba průlomové rozsudky. Exekuční žně tak zřejmě končí. Nelze sanovat náklady na zastavené exekuce penězi od dlužníků, tady musí sáhnout do kapsy sami exekutoři. Tak to holt v byznysu chodí: podnikatel nosí kůži na trh, kde kromě zisku hrozí i ztráta.
