V souvislosti s novelou zákona o pedagogických pracovnících, která by měla umožnit vstup do učitelské profese na 2. stupni ZŠ a SŠ lidem s vysokoškolským vzděláním nepedagogické povahy, jsem se dočetl zdánlivě logické kritiky této ideje.
Ta srovnává učitelskou profesi s profesí lékařskou a argumentuje, že přece taky nenecháme každého vysokoškoláka léčit lidi, pokud nemá vystudovanou medicínu. Tento argument je ovšem smysluplný jen zdánlivě. Pominu zde fakt, že i v současnosti, kdy to de jure není možné, ředitelé škol de facto musí zákon obcházet, protože učitelů, kteří kvalifikační kritéria splňují a zároveň chtějí učit, se nedostává. Zákon je jedna věc, realita druhá.
Nicméně pojďme k argumentu, který tvrdí, že učitelé jsou jako lékaři. Nejsou a tvrdit to může pouze diletant. Udělejme malé srovnání. Lékařství je doslova regulovaná profese. To kromě zákona naplňuje zejména existence funkční profesní komory a systému atestací. To z hlediska výkonu profese znamená, že lékař po absolvování medicínského studia není oprávněn samostatně léčit, dokud se neatestuje. To obnáší několik let medicínské práce pod přímou a důslednou kontrolou atestovaných lékařů. Samotné studium lékařství je do značné míry založeno na přímé medicínské praxi, na práci s lidmi.
Co se dočtete dál
- Dále se dočtete:
- Proč nejde srovnávat praxi učitele a lékaře?
- A patří tedy neučitelé do škol?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi