Zdeněk Koudelka, veřejný ochránce práv mocných

Prezident Miloš Zeman připravil dvě kontroverzní nominace do klíčových státních institucí. Jako ústavního soudce navrhuje Aleše Gerlocha a jako zástupce ombudsmanky Zdeňka Koudelku. Proti Gerlochovi se bouří polovina Senátu s argumentací, že je to člověk, který na Ústavním soudu odůvodní prezidentovi cokoliv. Proti Koudelkovi vznikla iniciativa s názvem Ombudsman v ohrožení, která tvrdí, že pokud se Koudelka stane zástupcem Anny Šabatové, může být po úřadu chránícím občany proti úřední zvůli veta. Lze prezidentovi jeho nominace vyčítat? A jsou obavy oprávněné?

Nejdříve nutno říci, že prezidenta je možné za jeho výběr kritizovat, ale není na něm nic, co by odporovalo demokratickým principům. Prezident zkrátka do funkcí navrhuje osoby, které jsou blízké jeho vidění světa a hodnotám, jež sdílejí jeho voliči. Miloš Zeman, kdysi formálně sociální demokrat, se vyprofiloval v otevřeného národního konzervativce, což je orientace, která vyhovuje jeho příznivcům.

V případě kandidáta na ústavního soudce Aleše Gerlocha jim jistě bude konvenovat návrh dostat do ústavy formulaci, že "Česká republika je vlastí českého národa", jež dělá z menšin implicitně občany druhé kategorie. V případě kandidáta na zástupce ombudsmanky Zdeňka Koudelky pak prezidentovi voliči zase ocení celoživotní práci ve prospěch mocenského tandemu Klaus-Zeman, který tvoří hodnotový protipól liberálního vidění světa akcentující lidská práva, práva menšin a podobně. Těsná většina společnosti si zkrátka zvolila Miloše Zemana za prezidenta a on dělá v rámci svých pravomocí všechno, aby ji obsloužil. Svůj k svému, tak už to chodí. Nic nedemokratického na tom není.