Copak je normální, že stát rok co rok deklaruje, že bude hospodařit se ztrátou, a ještě se tváří, jaký to je úspěch? Těmito slovy v roce 2013 kritizoval Andrej Babiš, tehdy začínající politik slibující řízení státu jako firmy, sestavování státních rozpočtů. Ještě o rok později, už jako ministr financí, sliboval vyrovnané finance od roku 2017.

Píše se rok 2019 a státní rozpočet má na letošek naplánovaný deficit ve výši 40 miliard korun. A stejný schodek ministryně financí Alena Schillerová navrhla i na příští rok. Zatímco příjmy eráru mají v roce 2020 činit 1554 miliard, plán výdajů je stanoven na 1594 miliard.

"Dospěli jsme k názoru, že je potřeba investovat do lidí," vysvětloval Andrej Babiš v jednom z rozhovorů, proč se veřejné finance vyvíjejí jinak, než před lety sliboval.

Výdaje rozpočtu stouply od roku 2014 o 295 miliard. Z toho 240 miliard šlo na vrub mandatorních výdajů, hlavně důchodů a platů.

Údaj o 40miliardovém schodku na rok 2020 přitom ještě nemusí být definitivní. Vláda totiž spěchala se zveřejněním pozitivních zpráv, jež rozpočet obsahuje − například zvýšení rodičovského příspěvku nebo důchodů −, ještě před volbami do Evropského parlamentu. Ve skutečnosti ale stále není jistých několik parametrů. Především jde o růst platů státních zaměstnanců, na němž se vláda tento týden neshodla s odbory na jednání tripartity. Ministryně financí navrhuje zvýšit platy o 10 procent učitelům a o dvě procenta zbytku státních zaměstnanců. Odbory ale požadují růst pro učitele o 15, pro neučitelské profese a zdravotníky o 10 a pro ostatní pracovníky o osm procent. "Není akceptovatelné, aby růst byl na hranici inflace," řekl po tripartitě odborový předák Josef Středula.

Rostou hlavně důchody a platy

Babišova slova, že stát zvyšoval výdaje zejména kvůli přidávání státním zaměstnancům či důchodcům, potvrzuje vývoj takzvaných mandatorních a quasi mandatorních výdajů státu. Tedy těch, které jsou dány ze zákona a z většiny je představují právě sociální dávky a penze nebo platy zaměstnanců veřejného sektoru. Zatímco v roce 2014 dosahovaly tyto výdaje zhruba 910 miliard korun, letos to má být už téměř 1150 miliard, tedy o 240 miliard více. Celkem výdaje státu za stejnou dobu vzrostly asi o 295 miliard − většinu "nových" příjmů tak vláda utratila za zvyšování platů státních zaměstnanců a přidávání důchodcům. Naproti tomu investice z národních zdrojů v roce 2014 činily zhruba 30 miliard a letos mají dosáhnout necelých 80 miliard korun.

Infografika: Další deficit. Babiš vzdal řízení státu jako firmy a definitivně přeřadil doleva

Letoškem nicméně růst mandatorních výdajů státního rozpočtu nekončí. V příštím roce se zvýší kvůli důchodům o 33 miliard a o dalších 23 miliard nabobtnají do roku 2021 v případě, že vláda dodrží slib zvýšení platů učitelů na průměrných 45 tisíc korun měsíčně. Další navýšení mandatorních výdajů pak představuje slíbené přidání na rodičovském příspěvku, které bude stát 8,6 miliardy.

Ekonomové málo ambiciózní rozpočty s deficity i v době hospodářského růstu kritizují. "Samozřejmě není to nic, co by si Česká republika nemohla dovolit s ohledem na výši celkového dluhu v nominálním nebo relativním vyjádření. Zároveň tím však dává najevo, že ani v celkem dobrých časech nedokáže hospodařit lépe, a zdá se, že není ochotná přijmout tolik potřebné reformy reagující na dlouhodobě negativní demografické trendy, které zatíží budoucí rozpočty vysokými nároky," konstatuje analytik ČSOB Petr Dufek.

Výsledky nad plán končí

Premiér Andrej Babiš obhajuje deficitní hospodaření několika argumenty. Tím hlavním je, že stát měl k důchodcům i státním zaměstnancům "dluh" z dob krize, kdy penze i platy téměř nerostly. "Je chvályhodné, že současná vláda se snaží úspěchy ještě nedávno silného růstu ekonomiky ve společnosti přerozdělit prostřednictvím vyšších dávek a penzí. Ale rozpočet, jak je nastavený, neunese vše. Až se zastaví růst, budou miliardy chybět," upozorňuje hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.

Pro ilustraci malá vsuvka − v roce 2009, kdy do Česka dorazila celosvětová ekonomická krize, se kvůli oslabení ekonomiky a poklesu výběru daní propadly předpokládané příjmy státního rozpočtu ve skutečnosti oproti plánu o téměř 140 miliard. Oproti návrhu rozpočtu byly téměř o 13 procent nižší. Výdaje byly naopak vyšší, a tak místo plánovaného schodku 38 miliard skončil rozpočet v minusu 192 miliard korun.

Pokud by − čistě hypoteticky − dorazila do Česka v příštím roce krize podobného rozsahu a příjmy klesly o stejných 13 procent, v praxi by to znamenalo výpadek na příjmové straně ve výši zhruba 200 miliard. Při zachování stejných výdajů by pak v tomto nepravděpodobném hypotetickém scénáři rozpočet spadl do schodku více než 240 miliard.

Druhým trumfem Babišových vlád dosud bylo, že skutečné rozpočty nakonec vždy dopadly podstatně lépe, než jak se plánovalo. Nejmarkantnější to bylo v roce 2016, kdy ministerstvo financí připravilo rozpočet se schodkem 70 miliard. A nakonec byl výsledek v plusu − a to dokonce o skoro 62 miliard. O rok později skončil erár v minusu 6,2 miliardy (oproti plánu minus 60 miliard) a loni opět v plusu 2,9 miliardy (oproti plánovaným minus 50 miliardám).

Neschopnost rozpočet naplánovat se také setkává s kritikou ekonomů. Podle vlády jsou tak velké rozpory mezi plánem a skutečností dány dvěma příčinami. Tou první jsou konzervativní odhady příjmů a maximální odhady výdajů. Tou druhou pak fakt, že součástí rozpočtu jsou také peníze z evropských fondů. "Evropské peníze je těžké plánovat," tvrdí premiér Andrej Babiš. Právě rekordní přebytek rozpočtu v roce 2016 byl přitom dílem nečekaného přílivu evropských peněz − do eráru přiteklo o 65 miliard korun více, než se očekávalo.

Mimochodem, jak si v plánování vedli předchozí ministři financí? Odmyslíme-li rok 2009, kdy do Česka jednak přišla s nečekanou silou hospodářská krize, jednak se v polovině roku střídali ministři financí, v letech 2010 až 2012 se Miroslav Kalousek "nesekl" o více než 12 miliard. Což při krizových schodcích vyšších než 100 miliard není tak vysoké číslo.

Problém je, že v letošním roce už sázka na lepší skutečnost, než jaká se plánovala, vládě nejspíš nevyjde. Ekonomika zpomaluje a odráží se to i v postupném snižování odhadů pro letošek i příští roky. Podle predikce Evropské komise i českého ministerstva financí by tak české hospodářství letos mělo růst o 2,4 procenta. Dřívější odhady hovořily o 2,7procentním, respektive 2,5procentním růstu.

Na letošní rok vláda naplánovala 40miliardový deficit rozpočtu. Už dnes je schodek 30 miliard.

Za první čtyři měsíce letošního roku stát hospodařil s deficitem bezmála 30 miliard, tedy tři čtvrtiny letošního plánu. "A to si ještě pomohl 18 miliardami z privatizace," upozorňuje Petr Dufek. Dělat závěry podle třetiny roku je předčasné, leccos ale nasvědčuje, že letos už lépe nebude. "Za plánem zaostávají jak daně z příjmu, tak ze spotřeby, zatímco nad plán jsou příjmy nedaňové včetně převodu z privatizace. Každoročně schvalovaný deficit se letos stane po delší době zřejmě realitou a prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by v blízké budoucnosti měl stát hospodařit výrazně lépe," dodává analytik ČSOB.

Infografika: Další deficit. Babiš vzdal řízení státu jako firmy a definitivně přeřadil doleva

(Ne)zvýšíme daně

Veřejné finance se zjevně nevyvíjejí podle představ vlády. Svědčí o tom i fakt, že ministryně Schillerová už na začátku roku zatáhla za brzdu a oznámila resortům, že by měly seškrtat své výdaje až o 10 procent. A za druhé, vláda se začíná poohlížet po nových zdrojích.

Na začátku týdne na první zvyšování daní už došlo. Vláda schválila růst spotřebních daní z tabáku, alkoholu a daní z hazardu. Celkem si od tohoto kroku, který "zabalila" do boje proti závislostem, slibuje dodatečných zhruba 10 miliard korun. Další na řadě mají být velké internetové společnosti jako Google nebo Facebook. Na ně chce stát uvalit digitální daň, která má přinést do rozpočtu dalších asi pět miliard ročně.

Největší spory pak panují ohledně takzvané bankovní daně. Tu prosazuje ve vládě ČSSD. Podle představ sociální demokracie by měly banky odvádět daň z aktiv odstupňovanou podle velikosti bilanční sumy té které finanční instituce. Té se nicméně brání hnutí ANO a navrhuje mimorozpočtový fond, do nějž by banky přispívaly "dobrovolně".