Nejslavnější žijící filozof Habermas oslavil devadesátku a píše dál. Poprvé se proslavil, když ještě vládl Stalin

Když Jürgen Habermas poprvé vzbudil pozornost, v Moskvě vládl Stalin a současná německá kancléřka ještě nebyla na světě. Tehdy čtyřiadvacetiletý student Habermas se v červenci 1953 na stránkách kulturní rubriky deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung pustil do titána německé filozofie. Martinu Heideggerovi vyčetl, že reedici svých přednášek z poloviny třicátých let, z nichž lze vycítit okouzlení nacistickým hnutím, vydal bez předmluvy, která by reflektovala hrůzné nacistické zločiny.

Touto polemikou začala kariéra muže, kterého teď v červnu 2019 při oslavě jeho devadesátých narozenin německé noviny popisovaly jako "nejproslulejšího žijícího filozofa". Habermasovy nejznámější knihy nesou názvy jako Strukturální proměna veřejnosti (1962), Teorie komunikativního jednání (1981) nebo Fakticita a platnost (1992) a obsahují hutná souvětí, jimiž si získal uznání ve svém oboru. Jeho vliv ale dalece přesáhl hranice akademické půdy a uvedená polemika s Heideggerem ukazuje, jak se mu to povedlo.