Největší tanková bitva druhé světové války i všech dob, která se odehrála 12. července 1943 u středoruské vesnice Prochorovka, je ve skutečnosti sovětský mýtus a asi nejvíce zažitá válečná legenda, tvrdí podle serveru Newsru.com série článků, která se v předvečer výročí objevila v západním i ruském tisku, včetně státní tiskové agentury RIA Novosti. I ruské ministerstvo obrany a generální štáb připustily, že Rudá armáda u Prochorovky utrpěla mnohem vyšší ztráty než nepřítel. Ale tato epizoda nic nezměnila na celkovém vyznění bitvy u Kurska jako sovětského vítězství.

U Prochorovky se podle dříve zveřejňovaných údajů střetlo zhruba 1500 tanků – na 800 strojů sovětské 5. tankové armády generála Pavla Rotmistrova a 700 obrněnců německé 4. tankové armády generála Hermanna Hotha. Ztráty na obou stranách byly obrovské – útočníci přišli zhruba o 350 tanků a asi 10 tisíc vojáků, ztráty Rudé armády byly stejné, nebo dokonce vyšší.

Ale i na webu ruského ministerstva obrany se již loni objevily archivní údaje, podle kterých Rudá armáda přišla 12. července 1943 o 470 ze 670 tanků a samohybných děl nasazených do boje, zatímco Němci jen o padesátku ze 490 obrněnců. "Ztráty Rotmistrovovy 5. gardové tankové armády činily 75 procent, ztráty druhého tankového sboru SS asi 20 procent," tvrdí historik Valerij Makovskij, působící jako vědecký spolupracovník ruského generálního štábu.

Předchozí zkreslené údaje podle expertů vycházely z nekriticky přejímaných hlášení sovětských velitelů, zejména generála Rotmistrova, který se snažil zakrýt vysoké ztráty. Po Prochorovce mu hrozilo upadnutí v nemilost a trest, ale nakonec – po celkovém sovětském vítězství u Kurska – byl vyznamenán.

"Po válce jsme měli čestně přiznat naše chyby a ztráty. Vymyšlené hrdinské činy odsouvají do nebytí skutečné lidi, skutečné hrdinství a skutečné oběti," řekl agentuře RIA Novosti historik Valerij Zamulin, který o bitvě napsal desítky knih.

Již dříve v listu Vedomosti upozornil, že ve skutečnosti se největší tanková bitva všech dob odehrála v červnu 1941 u měst Dubno, Brody a Luck, kde se do boje zapojilo 3128 sovětských a 728 německých tanků.

K chybám a zkreslování faktů o Prochorovce podle něj přispěla i tehdejší nízká efektivnost sovětské rozvědky, chabá úroveň sovětských důstojníků i sklon velení přehánět síly nepřítele. A svou daň si vybralo i poválečné utajování všech dokumentů.

Boje u Prochorovky byly součástí bitvy o Kurský výběžek, která trvala 50 dní a skončila 23. srpna 1943 dobytím Charkova sovětskou armádou. Po Stalingradu to bylo druhé rozhodující střetnutí na východní frontě. Sověti poté definitivně převzali iniciativu a vítězství bylo i dobrým signálem pro spojence na ostatních frontách.