Otcovská dovolená by měla mít podle nové směrnice, kterou bude muset Česko implementovat do dvou let, minimálně deset dní.
Připomeňme, že v Česku mohou být novopečení tátové od loňského roku doma týden a že její zavedení zaměstnavatelské svazy výrazně rozporovaly jako nekoncepční, ba dokonce ekonomiku ohrožující.
Teď, po roce a půl fungování tohoto bonusu, je zřejmé, že se jeho vliv přeceňoval. Jestliže se loni podle statistiků narodilo 114 tisíc dětí, potom zhruba 43 tisíc vybraných otcovských dovolených ukazuje, že jen cca 38 procent mužů má zájem o to, aby mohli trávit čas s miminem. Například ve Francii tuto možnost volí 80 procent mužských zaměstnanců.
Jenže také platí, že za nízkou mírou využívání otcovské vůbec nemusí být nezájem mužů. Otcovská dovolená je totiž tak mizerně placená, že kdo má jen o kapku lepší plat či mzdu, dá přednost standardnímu placenému volnu. Což je dobře pro rozpočet (namísto plánovaných 800 milionů stál otcovský příspěvek zhruba třetinu) i pro zaměstnavatele, kteří se nemusí vyrovnávat s týdnem volna pro zaměstnance navíc.
Jásat nad úsporami je ovšem v tomto kontextu stejně nesmyslné, jako je vlastně celá podpora rodin v Česku. Namísto skutečného sladění možnosti práce a rodiny, které by pomohlo oběma rodičům a následně by je nezhuntovalo v kariéře a penzi, Česko udržuje doma ženy, které to odnášejí nižší odměnou v zaměstnání i v penzi. Muž na rodičovské je unikát (v roce 2018 byly doma necelá dvě procenta mužů) právě kvůli rozdílům v platech a mzdách. A pokud by chtěl být doma s "podporou" státu aspoň onen otcovský týden, krutě za něj zaplatí na výplatní pásce. Zaměstnavatelé mohou být v klidu. Tři dny navíc, které unie pro otce požaduje, se na jejich zaměstnancích nijak katastroficky nepromítnou. Jen děti budou i nadále převážně vidět tatínky na fotce a uštvané maminky, které hlavní pomocnou ruku najdou na konci svého ramene.
