Stát by měl odblokování stavební paralýzy podpořit nastavením prorozvojového fungování úřadů, výstavbou významných dopravních a infrastrukturních staveb, občanské vybavenosti a v neposlední řadě snížením daňové zátěže z nové výstavby či přerozdělením výnosů z těchto daní směrem k městům a obcím. Ty totiž nesou největší zátěž ve formě vyvolané veřejné a dopravní infrastruktury typu škol, školek, křižovatek a podobně.


Plán do roku 2050

Ministerstvo pro místní rozvoj musí připravit zákony, které urychlí povolovací proces, a poskytnout metodické vedení stavebním úřadům pro větší předvídatelnost jejich rozhodování. Vždyť jen povolit stavbu běžného bytového domu v Praze trvá už deset let!

Hlavní město by mělo zaměřit své plánování na podstatně delší časový horizont než doposud – strategický plán je nutné mít alespoň do roku 2050. Nezbytný je nový, skutečně ambiciózní územní plán. Do doby jeho přijetí je třeba nastartovat proces schvalování změn toho současného, zejména na brownfieldech. Zrychlit schvalování na úrovni města pomůže hlavní stavební úřad.
Soukromí investoři by pak měli uzavírat v Praze třístranné plánovací smlouvy – s magistrátem a s městskými částmi, ve kterých se jasně nastaví pravidla spolupráce všech tří stran.


Náklady nemohou nést soukromníci

Jako investor jsme schopni ve větších projektech budovat prostory pro obchody, služby, restaurace a kavárny, financovat a vybudovat i parky a dětská hřiště. A můžeme poskytnout městu také pozemky pro potřebnou občanskou vybavenost, tedy zejména školská zařízení sloužící širokému okolí.
Ale vlastní výstavba škol a školek musí být financována z veřejného rozpočtu. Pokud nové byty mají být cenově dostupnější, nemohou tyto náklady nést soukromí investoři, potažmo tedy kupující nových bytů. Zajištění staveb občanské vybavenosti a rozsáhlejší infrastruktury je jednoznačně úkolem veřejné správy, proto také stát vybírá od občanů a firem tak vysoké daně.


Dušan Kunovský 
předseda představenstva Central Group

Související