Třeba se pohybuji ve špatné společnosti, ale nemohu vzpomenout na nikoho, kdo by měl rád Windows 10. Nicméně pár dobrých věcí by se na nich najít dalo: tou nejlepší je slib Microsoftu, že žádná další Wokna už nespáchá. A ještě jedna hezká věc: dojemná starost o bezpečnost dat. I kdybyste dělali jen blogísek o každém kvíknutí vašeho mimina, tak v případě odcizení stroje se o tom padouch nedoví. Tedy hacker asi ano, ale jinak namouduši nikdo. Někdy dokonce ani vy.

To jsem si takhle na cestu koupil nový počítač s W10 a před odjezdem ho narychlo zprovoznil. Jednoduchá věc, tedy aspoň pokud vás někdy prověřovala tajná služba: otisky prstů, telefonní číslo, heslo, jména, adresy, místo narození… Protože pamatuji doby SNB i StB, tak jsem to hravě zvládl. Když jsem ale na cestě stroj poprvé spustil, můj otisk palce se mu nelíbil a chtěl heslo. Nevzpomněl jsem si, protože spoléhaje na daktyloskopii jsem to při zprovozňování vzal na lehkou váhu a heslo si nepoznamenal. Chtěl tedy jméno mého prvního domácího mazlíčka − a určitě jsem ho napsal správně, protože na Saníka bych nikdy nezapomněl. Zase nic. Rychlé googlení na smartphonu přineslo krutou pravdu: bez reinstalace Windows 10 je počítač v ceně desítek tisíc bez hesla jen mrtvou vahou mého zavazadla.

Abych to zkrátil: celou noc jsem vymýšlel pravděpodobná hesla, až jsem k ránu natrefil na to pravé. Další plán je doma si osvěžit znalosti o formátování disku a najít staré CD s Windows XP.

Související