Data Centra pro výzkum veřejného mínění potvrdila, co o sobě víme už dlouho. Češi nejvíce tíhnou k idejím sociální demokracie. Na prvním nebo druhém místě je dohromady preferuje 34 procent lidí (z celkových 200). Jen o trochu méně táhne liberalismus (30), s odstupem následuje směr konzervativní (22), ekologický (18), křesťanskodemokratický (13), socialistický (8), komunistický (6) a nacionalistický (4).

Bije do očí, v jak ostrém kontrastu je dnes vůči zjištěnému pořadí hodnot tuzemská politická realita. ČSSD ani náhodou není vůdčí silou v zemi, nýbrž se spolu s KDU-ČSL či konzervativně-liberálními STAN a TOP 09 potácí na hranici volitelnosti do sněmovny. Zelení jsou mimo parlament už léta. Naopak národovečtí okamurovci dostali v předloňských volbách desetinu hlasů. Dominantní roli hraje už dlouhodobě "měňavka" ANO, těkající podle poptávky od programových priorit sociálnědemokratických přes liberální a konzervativní až po nacionalistické. Jak to? Proč čeští voliči volí jinak než podle svého světonázorového žebříčku? Stačí snad významné části občanů model jediné partaje, která má v příhodný čas v kapse cukrátka pro každého?

Sklízíme neblahé plody radikální proměny politické scény v posledních deseti letech. Gusto voličů se evidentně příliš nezměnilo, dodnes ladí s tehdejším volebním prvenstvím ČSSD, následovaným ODS a TOP 09. Ovšem se zavržením tradičních stran a nástupem nových politických projektů (ANO, SPD, piráti, dříve Věci veřejné) skončila ideová čitelnost politiky. Nováčkové lákají voliče na ideje populisticky ad hoc, aby to vyneslo větší podporu. Důsledkem je zmatek, kdy třeba hnutí ANO, deklarující se jako liberální střed, vyluxovalo díky převzetí levicové programové agendy hlasy ČSSD. Občas líčí i na konzervativní voliče pomocí nápadů à la ODS. Bojovnou protiimigrační rétorikou přetahuje voliče komunistům. Primárně liberální piráti zase loví v ekologických vodách, když příležitostně brojí za zákaz spalovacích motorů.

S politikou je to ovšem jako s manželstvím. Vina za průšvih nikdy není jen u jednoho z partnerů. Za to, že si voliči přivádějí k volebnímu oltáři často jiné "nevěsty", než po jakých v hloubi duše touží, nemůže jen rozbujelá stranická přetvářka. Ano, řada stran se dnes cynicky dělá tím, čím není. Tváří se proevropsky, prozápadně nebo demokraticky a přitom svou politikou unii oslabují, poklonkují Rusku a Číně a podporují autoritářství. Odpovědnost za včasné rozeznání, kdo je kdo, však náleží i samotným voličům. Moc to nefunguje − k ANO podle CVVM lnou jak stoupenci sociálnědemokratické orientace (32), tak liberalismu (24) i konzervatismu (18).

Ale dá se tomu divit v zemi, kde je i každý druhý výběr manželského partnera shledán mylným?